Ledem přes Gastivarius
Ne na mapách ani v odborné historické a archeologické literatuře název Gastivarius určitě nenajdete. Je to prostě můj výmysl. Na hradišti, které se vypíná nad údolím Botiče s Hostivařskou přehradou, bylo nalezeno osídlení ze starší doby železné a je to jediné hradiště na území Prahy z té doby. Obyvatelé hradiště zřejmě patřili k indoevropským kmenům, ze kterých se tvořilo keltské etnikum, mluvící snad nějakými protokeltskými jazyky nebo dialekty jednoho jazyka. Je nepravděpodobné, že by se z těchto časů zachoval název hradiště až do doby, kdy jej zaznamenala Kosmova kronika ve tvaru Gostiwar. Ale přece jen, mně se prostě to vysvětlení, že Gostiwar byl někdo, kdo vařil pro hosty nebo varoval, tedy chránil hosty, moc nelíbí. Známe až příliš mnoho příkladů názvů začínajích Host- a podobně z oblastí, kde bylo osídlení keltskými kmeny nebo klany v době laténské. Hostivice, Hostomice, Hostím, Hustopeče.... Hostivař. Gastivarius.
Ale začněme s naší výpravou pěkně od počátku. Počátek se odehrával na dopravním uzlu Nádraží Hostivař, kde je tramvajová smyčka a nad ní vlaková stanice na benešovské trati. Od stanice je výhled na novou zástavbu Hostivaře, koleje Univerzity Karlovy a sídliště Hornoměcholupská. Za něj jsme se oklikou měli dostat, tam byl náš cíl. Stranou od moderní železniční stanice stojí trochu odstrčená stará nádražní budova. Už roku 1871 zde byla o pár stovek metrů dál zřízena zastávka na železniční trati a v roce 1905 postavena tato výstavní nová budova, dnes nevyužívaná.
Okolo železnice vyrostla řada průmyslových podniků a vznikla tu už na počátku 20. století rozsáhlá průmyslová zóna. Kromě strojírenství a podobných odvětví se tu uchytil i filmový průmysl. Stojí tu totiž už od období první republiky Filmové ateliéry Hostivař. Areál původně postavila firma Hostivařské automatické mlýny a pekárny podle návrhu architekta Bohumila Hübschmanna (od roku 1918 se psal jako Hypšman) ve 20. letech. Kvůli hospodářské krizi v polovině 30. let byla výroba mouky zastavena a areál byl přebudován na moderní filmové ateliéry. Ty zažily svou nejslavnější éru během 2. světové války. V roce 1945 tu vypukl požár, ale opravách se zde natáčelo dál a ateliéry fungují dodnes. Do areálu ateliérů pravděpodobně patřila i i krásná funkcionalistická budova na protější straně ulice, dnes po rekonstrukci. Podle dalšího projektu architekta Hypšmana byla postaven další objekt v ulici U Továren, továrna pro Pražské sklárny firmy Petzold.
Nedaleko křižovatky ulic Průmyslová a U Továren, schovaná za železniční tratí, stojí budova hostivařské sokolovny s přilehlými sportovišti. Je to významná architektonická památka postavená roku 1931 podle návrhu architekta Ladislava Machoně ve funkcionalistickém slohu. Ladislav Machoň, jeden z našich nejuznávanějších prvorepublikových architektů, je autorem mnoha ceněných realizací v Pardubicích, ale i v Praze, například pošta na Letné, Černý pivovar na Karlově náměstí nebo dvojdům bratří Čapků na Vinohradech.
Kousek za sokolovnou ulicí U Branek dojde se k lávce přes železniční trať. Na druhé straně se před námi objevila hospoda s půvabným názvem Šenkýrna U Milionu. Byl čas oběda, tak jsme zavitali dovnitř. Klasická předměstská hodpoda "ze starých časů", kde jsme se velice dobře najedli z polední nabídky, má bohatou historii. Vznikla už roku 1891, kdy byla založena poblíž původního hostivařského nádraží v době konání Jubilejní zemské výstavy. Název odkazuje na tehdejšího „miliontého návštěvníka“ výstavy, což reflektovalo vlasteneckého ducha doby. Už není moc tradičních hospod s tak bohatou historií. Po obědě jsme pokračovali směrem dolů do údolí Botiče.
Pokračovali jsme v cestě proti proudu Botiče poklidnou venkovskou zástavbou doplněnou některými moderními stavbami. Viděli jsme rybářskou baštu, kormorány na stromech i nutrie na břehu A také zajímavý moderní dům od architekta Jiřího Skalického, jednoho z nejvýznamějších českých architektů z období okolo roku 2000, autora obchodních center Zlatý Anděl v Praze na Smíchově, IGY a Mercury v Českých Budějovicích, budov Fóra Karlín nebo Povodí Vltavy opět v Budějovicích. Tento předčasně zesnulý architekt je autorem i tohoto tzv. Mondrianova domu. Přikládám jeden obrázek z článku na Novinky.cz pro lepší ilustraci.
Komentáře
Okomentovat