z duše smršť

zatímco zde vši lyžní já chtěl bych být mývalem jižním ....a písnička na první dobré únorové ráno:

z krajiny medvídkovitých šelem Znáte tohle zvířátko? A tady ho máme v pohybu: Je to fret kočičí, anglicky se mu říká kočka se zvonovitým ocasem (ringtail cat) a patří mezi medvídkovité šelmy. Já tu o něm píšu proto, že mám medvídkovité šelmy rád, a taky právě proto, že jsem freta dosud neznal. Je to moc pěkné zvířátko, ani nosál, ani mýval a odborné informace o něm najdete právě zde. So hi Fret, welcome to my blog

Vlastně si myslím, že má Slaný velkou kliku, že se tu pořádá tolik akcí. Pořád slyšíte někoho frfňat, že se tu nic neděje, ale není to pravda. Lidi buď neumí informaci najít nebo jsou líní někam jít. V lednu se dalo jít ve Slaném na přednášku teologickou i etnografickou, pozorovat Mars na hvězdárně, zkouknout výjimečně zajímavý film ve filmovém klubu nebo se jít podívat na dvě kapely na Zimák. Ve stejný den, kdy hrály ony dvě kapely, tedy v pátek 29.1., začala ve Slaném přehlídka cestovatelských filmů a přednášek v rámci Worldfilmu. Mě to vždycky fascinuje, ta touha lidí odjet někam hodně daleko, toulat se, poznávat a zažívat dobrodružství. Jak jsem zjistil v pátek a v sobotu, v patnáctitisícovém Slaném to zajímá ještě asi 70 lidí. Nádhera! V pátek v kině představil Daniel Přibáň svou dva roky starou expedici do střední Asie a čerstvou dva měsíce starou do Afriky. Na obou je zajímavé to, že je absolvoval se svými kolegy ve vozítkách legendárních, stále méně vídaných na našich silnicích...

dnešní debata na hamburku nechala mi vzpomenout na povodňové léto 2002 a taky na to, co jsem tenkrát dělal. a vybavily se mi tři vzpomínky. s johnem jsme na čundr vyrazili po energetických bodech pošumaví. šli jsme ze sušice přes albrechtice, sedlo lesy okolo obřího hradu na tajemným hradišti, kde jsme přespali, na kašperk a do kašperských hor, kde jsem na jarmarku pánovi kousnutím do okurky postříkal okurkovou šťávou bundu. pokračovali jsme na vacov do dobrše, kde jsme spali na vršku s kaplí, v dřívejším posvátným háji. tam mi pes vzal botu a chvíli to vypadalo, že o ni přijdu. pak už jsme dojeli do strakonic a pak do protivína, odkud jsme šli do pařezí ke kalinům. oni nebyli doma, byli jsme tak domluvení. a začalo pršet a tam pak začaly opravdové povodně. okolo pařezí, kde je středověká rybničná soustava, rozlila se spousta vody. louky byly nad kotníky zatopené a v dříve suchých strouhách proudila voda. starý rybník tekl na jednom místě skrz díru v hrázi. neměli jsme po čundru už moc...

Taky jste si všimli, jak se nám na planetě geneticky proměňují děvčata? Jen se podívejte. V celém šírém světě internetovém uvidíte tento výjev: Kus paže, mizící někde vpředu, metr před foťákem veliký nos, pod ním schovaná ústa, jakoby všechny holky teď měly orlí nosy jako Inčučúna nebo Tereza Maxová. Malé bambulky, pršáčky i pěkné rovné nosy se používáním autofocení mění na stereotypní rys obličeje všech dívek od Californie po Vladivostok. To pak budou situace, až přiletí chlapi ze Země na Mars a budou se bavit s Marťany a oni jim řeknou: "No a jaký tam máte holky?" Astronauti se po sobě podívají a pokrčí rameny: "No...no...nosatý..." No není to super? Ale ne!!! Raděj něco jiného po ránu.....

Někdy se to stane, že je v lednu hrozná kosa. To je pak samozřejmě nejlepší sedět doma a kombinovat dobrou hudbu, literaturu, počítačovou komunikaci a horké a alkoholické nápoje. Tedy v mém momentálním případě bylinkové směsi a tmavá piva, na něž chuť mě provází v posledních dnech. Otevřít si náchodského doubla, otevřít knihu o Aljašce, uvelebit se v křesle a pustit si třeba tohle: To je pak zima jak sviň.....

Průdušky jsou téma, kterými se zabývám nejen celý uplynulý týden, ale každý podzim, každou zimu, každé předjaří. Není to téma, které bych si dobrovolně vybral jako oblast svého zájmu. Je to prostě VĚC, která si pravidelně přes zimní období vyžaduje moji pozornost. Nemá příliš cenu zavrtávat se do osobní historie, protože průdušky mám nemocné od prvního roku života a tím pádem jsem jaksi na tuhle nepříjemnost zvyklý, ale přece jen to vyžaduje určité osobní úsilí snášet stále totéž. Nejprve to pálí hluboko v hrdle, při odkašlání to zabolí. Pak to přestane, ale dlouhé dny zase nemáte co vykašlávat, jen bezmocně nutíte unavené hrdlo do kašle. Zapojíte obvyklou armádu pomocníků: med, bylinky, jitrocelový sirup, kapky, pastilky, vincentku. Dlouhé dny nemáte pocit, že by vůbec něco zabíralo. Pak se najednou začne kašel "konkretizovat", tedy objevují se vykašlané hleny, které si s určitým ulehčením prohlížíte v papírovém kapesníku než ho hodíte do odpadu. Ta hnusná zelená hmota je vl...