z duše smršť

Podzim přináší plodiny, které nám, mužům, dělají dobře a to pak může dělat dobře ženám. Je tedy v celonárodním zájmu tyto plodiny konzumovat. Pánové, doporučuji tento salát: Strouháme celer, až máme pěknou hromádku. Pak nastrouháme stejnou hromádku jablek, doporučuji neloupaných, neboť šlupky jablečné jsou zdravé. K tomu přistrouháme něco křenu - dle individuální obliby. A strouháme dále - nivu nebo jiný sýr rokfórového typu, přiměřeně uleželý. K tomu přidáme oříšky - pistácie nebo arašídy. A celé to promícháme buď s majonézou nebo - pokud zrovna takovou věc máte doma - s olejem z vlašských ořechů nebo sezamových semínek. Necháme uležet a konzumujeme s tmavým chlebem.

Listopad se hrne jak blázen k co největší zimě. Přitom ještě konec října nás se slečnou Há obdařil při naší minidovolenke na Šumavě krásným slunečným počasím (snad o tom jednou napíšu samostatný článeček), pak v půlce listopadu bylo skoro 20°C a bylo to divný a najednou zase kosa jak v Kosovu a pod Krušnejma horama zasněžený silnice. Přitom se dějou nějaký věci, který pomáhaj lidem tyhle zimní hnusy přežít. A nemyslím tím plné pracovní nasazení, které sice umožní nevnímat,co je venku, ale zase působí jiný újmy na duševním zdraví. Je fakt, že pracovat pár minut od domu, nikam nedojíždět, doma nesedět u internetu a chodit brzy spát mi vyhovuje víc než jsem čekal. Aspoň nemám vnitřní pnutí, která by mě hnala dál a pryč.Uvidíme, co se mnou udělá jaro. Jestli do tý doby neprasknu. Nějak se mi nechce splňovat reklamní požadavky moderní doby a nechodím s metrosexuály do fitka. Občas si jdu kopnout fotbálek a pak doma na gauči přemáhám mdloby. Ale taky začala sezona pingpongu a to byste asi ne...

Od Vágnera k Lávovi, od perkeltu ke guláši, od Richmeistera k Trentmoellerovi, od Yosta k Funkovi, od Lobkowicze k Rychtáři, od Vilniusu ke Kaunasu, kde japarral tiše šumí, kde Čapoun perlí skvěle perlí.....

Vilnius a Kaunas Dnes je hlavním městem Litvy Vilnius, ale nebylo tomu tak vždy. Hranice Litvy se za poslední staletí často měnila a měnilo se i postavení tohoto státu v Evropě. Dlouhá staletí byl hlavním městem tehdy mocného litevského státu Vilnius, při dělení Polska se však stal součástí Ruské říše. Název města vznikl podle řeky, která Vilniusem protéká. Řeka Vilija má původ svého názvu slovanský a znamená Velká, tedy Velká řeka (jako v osadě Havranů). Pikantní je, že tato řeka má dva názvy, ten druhý je Neris. Původ názvu Neris se skrývá ve starých baltských slovech pro hloubku, ponoření se nebo proud. Kaunas plnil úlohu hlavního města Litvy v období po první světové válce a je druhým největším litevským městem. Původ názvu města se skrývá v osobním jméně legendárního zakladatele města. Jméno Kaunas dle litevských i jiných jazykovědců mohlo znamenat bojovník. Každopádně je toto jméno velice staré a spojené se starým indoevropským kořenem Kau-.

Konec října nás obdařil posledními slunnými dny, vzápětí nás národohospodáři vrátili do reality "času od pánaboha". S tmou vstáváš, s tmou odcházíš z práce. Začíná listopad, hrozivý strážce zimy, který k nám pouští přes hřebeny hor první sníh, severáky a beznaděj. Komu nehrozí deprese je šťastlivec. Kdo má zimní sídlo na Kypru, je šťastlivec také. My ostatní vzdorujeme realitě jak to jen jde. Každopádně se zkracuje den a podvečery začínají být smutné a jaksi promarněné....

Haruki Murakami je víc než spisovatel. Je to fenomén současného světa tento svět vystihující. Je to autor, který je Japoncem, ale píše jako Američan v Japonsku. Jeho hrdinové nejsou tradiční a každopádně nejsou běžní. Poslední jeho knihou, kterou jsem četl je Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Hrdina je osamělý a je to chlápek, který překračuje naše běžné představy o IT specialistech. Má upravené vědomí tak, aby byl byl schopen pracovat s určitými daty, ale nepamatovat si je. Zároveň vzniká v jeho upraveném vědomí paralelní svět. Setkání s podivným geniálním profesorem, jeho ještě podivnější vnučkou a postupné odhalování, co se s ním vlastně děje, mění život hlavního hrdiny až do samých základů. Nakonec nám tato kniha vyznívá jako velké memento před ztrátou vlastní duše v egoistickém přetechnizovaném světě. Několikasetstránkovou knihu přečtete jedním dechem, stejně jako jiné Murakamiho knihy.