z duše smršť

V několika posledních měsících jsem se pěkně rozečetl a mimo jiné jsem přečetl čtyři zajímavé knihy, se kterými vás chci krátce seznámit. Haruki Murakami 1Q84 Velký majstrštyk od mistra už tak prověřeného. Rozsáhlý (více než 1000 stran) třídílný román líčí paralelně osudy dvou lidí, kteří se kdysi setkali a mají se setkat po letech znovu. To vše zasazeno do fantaskního "paralelního" světa 1Q84, kde se dějí věci trochu jinak, než jak byli hrdinové knihy zvyklí. Magické prvky, temně "lynchovská" atmosféra, podrobný a důsledný popis i napětí charakterizují tuto knihu, od které se lze jen těžko odtrhnout. Jan Cinert Bylo to jinak Beletrii vždy prokládám knihou, která má víc odborný nebo tzv. populárně - naučný charakter. Jan Cinert ve své knize Bylo to jinak předkládá revolučně odlišný náhled na nejstarší české dějiny než tak činí oficiální linie projevovaná třeba ve školních osnovách. Bourá po staletí ustálené názory a dělá to věcně a logicky. Nebudu se vyjadřovat k to...

Poslední červencovou sobotu se konal v Louňovicích pod Blaníkem malý festival reggae hudby. Vyrazili jsme s přáteli ze Slaného v sobotu v poledne a na festival dorazili brzy po začátku. Celé odpoledne i večer na zahradě louňovického zámku jsme si naplno užili, v neděli jsme využili volného času a navštívili několik památek v okolí. Kvůli horkému a dusnému počasí jsme vzdali výstup na Blaník. Výlet jsme zakončili obědem v Benešově a koupačkou v Sázavě u Poříčí. Samotné Louňovice jsou klidné venkovské městečko se zámkem, který prozrazuje svůj původ v zemanské tvrzi, se zahradou, která zase připomíná hezčí školní dvůr. Naproti zámku stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ve středověku byl součástí ženského kláštera premonstrátek, který zanikl za husitských válek. V Louňovicích je dále na vršíčku u výjezdu z města směrem ku Konradci hřbitov a naproti němu barokní výklenková kaplička sv. Prokopa s poněkud nepatřičným živým plotem. Pod Louňovicemi teče řeka Blanice a u mostu přes ni schovaná ...

Jakpak se má dnes Madam Hussajn? Oční víčka slepená marmeládou a bílým práškem. Těžká vůně parfémů a střevních plynů, těžké závěsy zakrývají oblohu, těžce visí měsíc na vybledlém nebi. A náhle tropický déšť vše smývá. Surreal Maghrib se líně protahuje a probouzí se. Nohy si přehazuje přes zábradlí a zrovna ladně míhá jimi prostorem. Pokojem prochází ptactvo a promíchává se se spodním prádlem Madam Hussajn. Ta stále jemné světlo vyzařujíc prdí a také se těžce probouzí. Den nový povstal.

Záchrana kostela sv. Maří Magdalény, který chtěli bolševici zlikvidovat, vlastně nastartovala celý ten proces, kterého výsledkem je dnes krásný skanzen v Zubrnicích. Kostel je původně gotický, v baroku přestavěn známým litoměřickým stavitelem Octaviem Broggiem. Z původního hřbitova okolo kostela toho mnoho nezbylo, podél jižní části hřbitovní zdi jsou uloženy náhrobky zachráněné z tohoto i okolních venkovských hřbitovů.

ač patří tento příspěvek do rubriky na cestách, rezidenti slaného toho příliš nacestovat nemusí, aby se do lidického dvora dostali. do údolíčka, kde lidický dvůr leží, to mají ze středu města asi dva kilometry... Pro odlišení od známějších Lidic u Kladna se těm slánským říká Lidice Menší nebo právě Lidický dvůr. Býval to majetek českých knížat a patří k již dávno založeným sídlům přemyslovských Čech. Dnes působí malebným a klidným dojmem. Kromě kostela sv. Jakuba Většího a samotného dvora je tu pár domů, dílny strojírenského učiliště a nad potokem stavba zde v nejhorším stavu, bývalý mlýn. Ačkoli jsou Lidice ze Slaného přístupny pohodlnou procházkou, spousta Slaňáků zde nebyla nikdy nebo naposledy někdy dávno v dětství. Ze Slaného nejlepší přesunout se do lokality U sloupu při výpadovce na Louny, mostem překonat hluboko zařízlou železniční trať a za ní se vlevo napojit na polní cestu, která zvolna klesá do údolí Byseňského potoka. Zpět je možné jít přes okraj obce Otruby a nahoru do tá...