Lidický dvůr u Slaného

ač patří tento příspěvek do rubriky na cestách, rezidenti slaného toho příliš nacestovat nemusí, aby se do lidického dvora dostali. do údolíčka, kde lidický dvůr leží, to mají ze středu města asi dva kilometry...

Pro odlišení od známějších Lidic u Kladna se těm slánským říká Lidice Menší nebo právě Lidický dvůr. Býval to majetek českých knížat a patří k již dávno založeným sídlům přemyslovských Čech. Dnes působí malebným a klidným dojmem. Kromě kostela sv. Jakuba Většího a samotného dvora je tu pár domů, dílny strojírenského učiliště a nad potokem stavba zde v nejhorším stavu, bývalý mlýn. Ačkoli jsou Lidice ze Slaného přístupny pohodlnou procházkou, spousta Slaňáků zde nebyla nikdy nebo naposledy někdy dávno v dětství.

Ze Slaného nejlepší přesunout se do lokality U sloupu při výpadovce na Louny, mostem překonat hluboko zařízlou železniční trať a za ní se vlevo napojit na polní cestu, která zvolna klesá do údolí Byseňského potoka. Zpět je možné jít přes okraj obce Otruby a nahoru do táhlého stoupání k bývalému černouhelnému dolu, bývalému hřišti Slavoje Slaný a lesoparku Háje.

Nejzajímavější stavbou Lidic Menších je bezesporu kostel sv. Jakuba Většího s malým hřbitovem. Nejstarší zmínka o něm je z poloviny čtrnáctého století. Na konci 19. století byl stavebně upraven a byla mu mimo jiné přistavěna štíhlá sanktusová věžička, pro tento kostel typická a náhle se objevující při pohledu z protějšího hřbetu nad údolím směrem ke Královicím, trčící nad neviditelným kostelem i vískou. V kostele pořádá o.s. Wotrubia několikrát do roka koncerty klasické a duchovní hudby.

Lidický dvůr stále skýtá tak potřebnou možnost relaxu pro obyvatele Slaného. Vzhledem k plánované výstavbě severního obchvatu Slaného není od věci si občas na procházku do Lidic Menších zajít.








Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace