Krátká návštěva Podblanicka

Poslední červencovou sobotu se konal v Louňovicích pod Blaníkem malý festival reggae hudby. Vyrazili jsme s přáteli ze Slaného v sobotu v poledne a na festival dorazili brzy po začátku. Celé odpoledne i večer na zahradě louňovického zámku jsme si naplno užili, v neděli jsme využili volného času a navštívili několik památek v okolí. Kvůli horkému a dusnému počasí jsme vzdali výstup na Blaník. Výlet jsme zakončili obědem v Benešově a koupačkou v Sázavě u Poříčí.

Samotné Louňovice jsou klidné venkovské městečko se zámkem, který prozrazuje svůj původ v zemanské tvrzi, se zahradou, která zase připomíná hezčí školní dvůr. Naproti zámku stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ve středověku byl součástí ženského kláštera premonstrátek, který zanikl za husitských válek.


V Louňovicích je dále na vršíčku u výjezdu z města směrem ku Konradci hřbitov a naproti němu barokní výklenková kaplička sv. Prokopa s poněkud nepatřičným živým plotem.




Pod Louňovicemi teče řeka Blanice a u mostu přes ni schovaná pod stromy stojí socha sv. Jana Nepomuckého z červeného kamene pokrytá zelenošedou patinou. Cesta dále pokračuje malebnou krajinou s luxusním výhledem na Blaník.



Několik málo kilometrů na sever od Louňovic je vesnice Kondrac s románským kostelem sv. Bartoloměje. Tento nádherný, téměř 900 let starý kostel vyniká dvěma kruhovými věžemi, mezi nimiž byla ještě třetí, dřevěná, která ale v roce 1918 vyhořela.





Na opačnou stranu od Louňovic, směrem na Votice leží vesnička Libouň, schovaná v hlubokém údolí, s opraveným zámkem s restaurací, rybníkem Strašíkem, ale především rotundou sv. Václava z 12. století, doplněnou barokní sochou sv. Jana Nepomuckého ve stínu prastarých památných lip.






Severně od Libouně leží další vesnice se skvělým kostelem - Veliš. Barokní přestavba původně gotického kostela přinesla půvabnou stavbu s dřevěnou věží. Kostel je zasvěcen sv. Josefovi a obklopuje ho vesnický hřbitov s márnicí. Před branou hřbitova stojí vzrostlé lípy. V horkém letním počasí se sluneční svit odrážel od bílých zdí kostela. Stín lip pak přišel vhod. Nad vesnicí u rozcestí na Lipiny a Sedlečko nenásilně svůj prostor sdílejí boží muka a autobusová zastávka.





Cestou na Postupice a Benešov pak projedete Čelivo a za Milovanicemi se s vámi za tento kraj rozloučí Panenka Maria Čenstochovská.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

Obrázek
 " Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází." (Wikipedia) Implosions je druhé studiové album Stephana Micuse. Stephan Micus je německý hudebník, multiinstrumentalista, ročník 1953, který od 70. let 20. století nahrává spoustu alb. Jeho doménou je takzvaná new age hudba, spojující folklorní vlivy ze všech možných kultur celého světa i moderní elektronickou hudbu s duchovními naukami, alternativními druhy léčení, jogínskými praktikami a tak dále a tak podobně. Stephan Micus, který vydává svou hudbu už 45 let, patří mezi světové hudební hvězdy. U nás moc známý není, jen mezi fajnšmekry, kteří v 90. letech propadli kouzlu hledání nových duchovních cest a k Micusově hudbě se dostali přirozenou cestou. Implosions je tak staré album, že původně vyšlo pouze na LP. Je tedy rozděleno na dvě strany. První stranu alba zaujímá nádher
Další informace

V Budyšíně, městě věží

Obrázek
"Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje," píše se v hornolužickosrbské verzi Wikipedie. A je to tak. Hlavním městem Horní Lužice sice nebylo nikdy formálně jmenováno, ale bylo během středověku nejvýznamnějším ze svazu Hornolužického šestiměstí a tak nějak se to prostě bralo. Horní Lužice patřila k České koruně od Jana Lucemburského, ale poprvé bylo Budyšínsko uděleno jako léno Vratislavovi II. roku 1075 a radnici tu postavil už Přemysl Otakar I. K Českému království patřila Horní Lužice i Budyšín do roku 1631. Tehdy byly obě lužické země darovány saskému kurfiřtovi Janovi Jiřímu I. a zůstaly saské až do dnešních dnů. Lužičtí Srbové tu žijí už od nějakého 6. století, ale lužická srbština je dnes otázkou spíše folklorní a formální, jak o tom svědčí dvojjazyčné názvy ulic ve městě, kde všichni mluví německy. Budyšín leží jen 30 kilometrů od hranice v Rumburku - Jiříkově, takže udělat si sem autovýlet je pro Stře
Další informace

Přechod Píseckých hor

Obrázek
Více než 20 let držel jsem záměr dojít z Písku do malé osady Pařezí, která leží pod masivem Vysokého Kamýku na příhodném rozhraní luk rybničné pánve a lesa ke Kamýku se zvedajícímu. Aby trasa byla opravdu poctivá, bylo by třeba dojít z Písku až do Albrechtic nad Vltavou, z nich překonat Vysoký Kamýk a sejít přímo do Pařezí. Ale naprostá absence občerstvení činí tuto trasu v letních vedrech nemožnou. Zvolil jsem trasu přes Jarník a Velký Mehelník do Tálína, kde měla být otevřená hospoda. A nakonec také byla, což jsme řádně využili, a já z toho šoku nepořídil v Tálíně ani jednu fotku. Tam odtud cesta vede pod horami přes malebnou krajinu luk, rybníků a malých vísek.  Většina lidí, se kterými jsem o nich mluvil, neměla o Píseckých horách ani ponětí. Geomorfologicky jde o část Táborské vrchoviny, táhnou se od Písku k Vltavě směrem na Týn a jejich nejvyššími vrcholy jsou Velký Mehelník a Velký Kamýk s výškou okolo 630 mnm.  Naše výprava začala v Písku malým nákupem, procházkou pod hradbami
Další informace