z duše smršť

 Pokud projdete Kampu ve směru od Karlova mostu až na její konec, dostanete se do uliček, kterými projdete na Újezd. Jsou to místa, kde se celý středověk pralo prádlo na březích Vltavy, a proto se tu také říká Na Prádle. Vlastně by se neměla psát v tomto označení velká písmena, protože oficiálně to žádný zeměpisný název není. Stojí tu ale malý kostelík, pro nějž se vžilo pojmenování kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle s písmeny velkými. Je to drobná církevní stavba bez věže, velice však malebná a atmosféru místa povznášející. Založen byl  roku 1142, už o sto let později byl přestavěn, stále ještě v románském slohu, v gotické době k němu byl přistavěn presbytář, okolo roku 1700 upraven, a to možná samotným Kiliánem Ignácem Dietzenhoferem. Brzy byl však za vlády Josefa II. zrušen a využíván jako skladiště. Nedůstojné využívání vedlo až k jeho zpustnutí. V roce 1935 byl odkoupen Československou církví husitskou a tou je od té doby využíván jako duchovní stánek. Kostelík tak byl za...

 ...mám velkou radost, že byl opraven skvostný secesní hrob rodiny košťálových....             . ..mezi jmény zesnulých někdy najdeme i skutečné jazykolamy....          ...nevšední trojboká lucernička s pyramidou na vrcholu.... ....ferdinand marjanko byl český novinář, spisovatel a překladatel. od roku 1875 působil ve slaném jako redaktor časopisu svornost a oženil se tu. ve slaném byl také členem výboru klubu velocipedistů. v roce 1890 se přestěhoval do prahy, kde roku 1903 náhle zemřel na infarkt myokardu ve věku 57 let. jeho ostatky byly převezeny do slaného a zde na hřbitově uloženy... ...pan hubatka....                              ....micinka hubatková, už více než 120 let se houpe na měsičním srpku....  ....hrobka významné slánské rodiny hemerků. patřil jim statek i dnes po rekonstrukci a změně účelu zvaný hemerkův. nejvýz...

Hejno čápů na poli pod karmelitánským klášterem na kopečku nad Kostelním Vydřím symbolicky otevřelo druhou kapitolu naší výpravy po některých zajímavých místech v prostoru zhruba mezi Jihlavou a Jindřichovým Hradcem, respektive rakouskou hranicí na jihovýchodním okraji bývalého jindřichohradeckého okresu. Od kláštera jsme po pohodlné cestě scházeli do Dačic a míjeli jsme řadu menších rybníků. Šli jsme totiž podél naprosto ojedinělé rybniční kaskády, do které se počítá až 19 rybníků na jediném potoce, a která nemá obdoby ani v zemi tak bohaté na rybníky jako jsou země Koruny české. Rybníky se nám odkrývaly průzory v rákosí a vrbovém větvoví a já si vybavil verše Antonína Sovy o krajině Vysočiny poseté stovkami rybníků. Kromě toho, že jsem asi poslední na planetě, kdo si jen tak na vandru vzpomene na Antonína Sovu, tak jsem si samozřejmě nevzpomněl na víc než na část prvního verše.  "Ty české rybníky jsou stříbro slité, žíhané temnem stínů pod oblaky, vloženy v luhy do zeleně syté...

 Od roku 2014 vyrážíme s kolegou Zdeňkem na vlastivědné cesty po krajích českých a moravských, někdy zavítáme i do blízkého zahraničí. Letos jsme ústředním bodem naší čtyřdenní výpravy učinili hrob přední osobnosti českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor. Ten hrob leží na malém hřbitově u malebné vísky Kostelní Vydří. Výprava k němu nás čekala až druhý den cesty. Na začátku byla cesta autobusem z Prahy do Třeště. O Třešti bude ještě řeč, ale my jsme se po ubytování bleskově přesunuli přes Jihlavu do Brtnice, městečka, které leží mezi Jihlavou a Třebíčí, tedy mimo naši hlavní trasu. My jsme tu končili naši výpravu v roce 2016 a zůstal nám tu malý restík. Rodný dům a muzeum architekta a designéra Josefa Hoffmanna. Přestože byl z německy mluvící rodiny a většinu svého života prožil ve Vídni, musíme ho považovat za jednoho z největších našich architektů a hlavně designérů první poloviny 20. století. Muzeum v jeho rodném domě určitě stojí za návštěvu. Brtnice tedy stoj...