z duše smršť

Jedním z nejbližších židovských hřbitovů ke Slanému je hřbitov v Blevicích. Ale co to je také Blevice? Ptá se Slaňák, který nehraje fotbal a nezažil tak pověstnou blevickou zarputilost. Blevice schované kdesi mezi pláněmi nad potoky, neznámé tajemné místo, kam jezdili pohřbívat své zesnulé židé z dalekého okolí. A další tajemné obce, kde jsem nikdy nebyl - Zeměchy, Otvovice. Krajina, kterou vydělují údolí tří potoků, jejichž vody končí ve Vltavě: Svatojiřského, Zákolanského a Třebusického. Na dohled od kultovní Budče. Stačí opustit komfortní zónu motoráku do Kralup a vystoupit už v Zeměchách. A okamžitě se ponořit do jiných obrázků, obrysů starého světa přítomného zároveň s moderní dobou, za hranice poznaného do oblasti nepoznaného a hlavně dávno zapomenutého.  Strojvůdce vlaku nám tedy zastavil v Zeměchách, i když s úsměvem tvrdil, že jsme nezmáčkli potřebné tlačítko. Tlačítko jsme určitě mačkali, tedy nějaký technický problém. Sláva strojvůdcově intuici a naše výprava mohla začít...

Výprava z Řevnic do Kytína přibyla na mapu pivních výletů teprve nedávno. Pivovar v Kytíně načal nedávno svůj pátý rok a pivovar v Řevnicích je v provozu teprve rok a půl. A právě tyto dva pivovary lze spojit přechodem hřebenu Hřebenů, táhlých kopců obecně známých jako Brdy. Dokladem tohoto úzu je třeba i blízké město Mníšek pod Brdy. Brdy - toto pravděpodobně keltské anebo ještě starší slovo dokládá význam těchto hor ve strategicky důležitém prostoru uprostřed české země na soutoku Vltavy a Mže, nyní zvané Berounkou. Trasa má asi 10 kilometrů, překonává dvě převýšení, první přímo z Řevnic do serpentin nad hřbitov, druhé přes zmiňované kopce do Kytína, malebné obce položené mezi lesy.  Nejprve je ale třeba se nějak na start výletu dostat. S Honzou Falkenštejnem nás pojí nejen dlouholeté přátelství, ale i schopnost se aspoň jednou za rok domluvit na nějaké výpravě. I naše skvělá logistika ale může dostat trhliny. Za trhliny nemůže samozřejmě nikdo jiný než režim. Ten současný - náhu...