z duše smršť

Těžko někdo ještě zjistí, kdy poprvé se vydal obchodník s nákladem soli přes zalesněné kopce do krajů okolo prudké, divoké řeky a jejích neméně divokých přítoků. Určitě to bylo o tisíce let dříve, než na jedné z větví této pradávné solné stezky vzniklo město Prachatice. Tedy bylo vybudováno jako rozlehlejší a pohodlnější náhrada starého dvora s kostelem, který ze stezky, které se začalo říkat Zlatá, vydělával svému majiteli, Vyšehradské kapitule, už od konce 11. století. Nové město bylo postaveno za vršíčkem, který se pak stal šibeničním, s kostelem, který se pak stal hřbitovním, v příjemné kotlince pod horou Libín někdy v polovině 14. století. A zůstalo tam usazeno dodnes, překvapivě malé, ale krásné město Prachatice. Město původně gotické, které největší svůj rozkvět zažilo za Rožmberků, kdy bylo výrazně upraveno renesančně. Úžasně zachovalé a restaurované domy se sgrafitovou výzdobou spolu s původním středověkým plánem ulic a příjemným náměstím vytváří dohromady velice malebný celek...

Vlachovo Březí je město velikosti městečka malebně usazené v podšumavské krajince necelých deset kilometrů na sever od Prachatic. Jako Březí je připomínáno od poloviny 13. století a teprve od roku 1415 je psáno jako Vlachovo Březí. Vlach byla domácká podoba jména Vladislav, dnes dochovaná jako příjmení. Stejně jako třeba Mach, Pech nebo Jech. Tím Vlachem byl Vladislav Malovec z Chýnova, člen rozvětveného starého českého šlechtického rodu Malovců. Jedna z větví dosáhla svého vrcholu v 17. století, neboť ve známém sporu stála na vítězné straně. Větev, které patřilo mimo jiné i Březí, stála na té poražené straně, takže jim pak ani Březí ani jiné statky už nepatřily. Poslední mužský příslušník rodu Malovců zemřel roku 1905. Vlachovo Březí je dnes město velikosta městečka s pěkným náměstím a několika zajímavými památkami. Na náměstí zaujme jako první zářivě žlutě natřený raně barokní kostel Zvěstování Panny Marie. Byl postaven po polovině 17. století na místě staršího kostelíka. Působí rado...

Rokytná je řeka protékající částí jižní Moravy. Její tok měří necelých devadesát kilometrů a leží na ní třeba známý zámek v obci Jaroměřice nad Rokytnou. Na svém středním toku obteče město Moravský Krumlov a posléze meandruje až téměř k soutoku s Jihlavou u Ivančic. Její tok v tomto úseku nebyl v podstatě nikdy výrazně regulován. Ukazuje tady svou divokou tvář. Její jméno prý pochází od vrb, které podél ní rostou. Aspoň na to ukazuje slovo rokyta, které znají slovanské jazyky od nepaměti, ještě před metatezí jako orkita, a které znamená druh vrby. Slovo je hojně zastoupeno v českém zeměpisném názvosloví. Nejen Rokytná, ale i Rokytnice, Rokycany nebo Rokytno najdete na mapě republiky. Co tam už nenajdete, to je Rokyten.   Rokyten je název zaniklého hradiště, které leželo na ostrožně nad řekou asi tři kilometry po proudu od dnešního Moravského Krumlova. Patří k místům, která byla osídlena odpradávna. Hradiště zde bylo už v době bronzové, také laténské a halštatské, tedy v dobách kelt...