z duše smršť

Hřbitov městské části Praha - Vršovice je relativně novým pohřebištěm, které nechalo vybudovat tehdy ještě městečko Vršovice po nákupu pozemků v roce 1899, tedy někdy v prvních letech 20. století, tedy i v době, kdy byly povýšeny na město. To se stalo v roce 1902 a nově povýšené město se tedy mohlo pochlubit i pěkným novým hřbitovem. Roku 1906 byla ve svahu nad bránou dostavěna hřbitovní kaple. Na obrázku plánku je velice pěkně vidět promyšlená koncepce hřbitova. Navíc tu po sto dvaceti letech od založení hřbitova roste spousta vzrostlých stromů, které spoluvytvářejí dojem velice příjemného parku. Podél zdí jsou umístěna kolumbária a urnové hroby. Vprostředku stojí nejhonosnější hroby a rodinné hrobky z prvních desetiletí existence hřbitova. Celý hřbitov je postaven ve svahu kopce Bohdalce nad železniční tratí a Edenem. Nalezli jsme tu spoustu výtvarně zajímavých náhrobků,také zajímavá povolání a často i nevšední příjmení. Leží tu i několik zajímavých osobností. Hudební skladatel polov...

Malebnou přírodu Českomoravské vrchoviny plnou vody, lesů a v údolích schovaných vesnic a městeček vybrali jsme si pro náš svatováclavský vandr na konci září. Krajinou v zákrutech plynoucí Želivka, pod staroslavným klášterem v Želivi přijímající Trnavu, a její hlavní zdrojnice Hejlovka staly se osami našeho putování. Na všech těchto tocích najdeme přehrady, významně měnící ráz krajiny. Pěkně si celou situaci, ve které jsme se pohybovali, můžete prohlédnout ve třetím díle třetí série cyklu Krajinou domova, v čase 2:40 - 5:00.  My jsme dojeli autobusem z Prahy do Humpolce a ještě v Humpolci jsme dokázali poprvé zakufrovat. Pak jsme se vrátili na správnou cestu a okolo nádražíčka jsme vystoupali do vršku nad město, přešli dálnici, kilometr dlouhou vesnici Hněvkovice a teprve u samoty U Koutáků jsme se ponořili do lesního království. Bohužel brzy jsme zjistili, že zdejší kraj byl výrazně postižen kůrovcovou kalamitou a že nás čeká přechod několika míst, která vypadala jak po výbuchu t...

V zapadlém koutě Krušných hor leží na hranici s Německem stará sklářská obec Moldava. Obývaná je někdy od začátku 14. století a skláři se tu usadili kvůli dostatku dřeva. Od vlády Ferdinanda I. v 16. století patří Moldava trvale na českou stranu hranice. Velkou změnou prošla poklidná hraniční obec v 19. století, kdy proběhla výstavba železniční tratě a nádraží a následně otevření hraničního přechodu do Německa. Železniční trať byla hojně využívána pro nákladní přepravu uhlí, dřeva a železné rudy. Dnes ještě přežívá a je turistickou atrakcí, ale nádraží je v dezolátním stavu. Okolo něj a hraničního přechodu ale vznikla nová část Moldavy, zvaná Moldavou Horní, která leží od centra Moldavy původní, tedy Dolní, tři kilometry. Tam je nyní živější část celé Moldavy. K té Dolní musíte ještě kus po silnici vedoucí náhorní plošinou Krušných hor ve výšce necelých 800 mnm. Pokud projedete celou Dolní Moldavou, dostanete se na konec světa, kde pod žhavými paprsky slunce leží moldavský hřbitov a ko...