Den poezie tři dny poté

Škoda, že si nepamatuju, s čím básník František, Básník Ticho, srovnal počet účastníků na tomto čtení poezie. Ono totiž to k srovnávání vybízí. Jak už jsem zaznamenal dříve, v tomto patnáctitisícovém městě se běžná účast na kulturní akci počítá na jednotlivce, někdy na desítky. Ale to je úděl poezie, není to masová zábava v této době, není to ani Ed Rush ani Visací zámek ani Évašek.

Byla to vlastně docela legrace. První legrace byla, když mi Lída přinesla moje básničky z počátku milénia. To jsem opravdu číst nemohl. Další legrace byla rodina Páji Žaluda vyrovnaná vzorně v první řadě. Nesměl chybět ani pan Leopold, zaplaťpánbůh za to, že ještě žijí lidé, kteří umí česky a mají o češtině takové vědomosti. Naše generace je již slabým odvárkem těchto dnes bychom mohli říct velikánů, ale vlastně obyčejných středoškolských učitelů.

Čtení uvedla paní knihovny ředitelka a František upřel svůj charismatický pohled do řídkého publika. Pár slov a nastoupil Pája Žalud.

Škoda, že ho trápila mutace hlasu. A taky tichost. Jeho básničky jsou poezií všedního dne, drobnými milými glosami, často vtipnými. Kdyby tě pan profesor slyšel, taky by tě určitě pochválil, Pájo!

Pak nastoupil Kamil Bouška, v civilu příjemný chlapík, jako básník patetický a trochu i hřímavý. Básnil o prázdných domech a jiných prostorech. Nazývá se to nový patos.

Pak jsem nastoupil já. To byla další legrace. Legrace byla, že František v mém stručném životopisu uvedl, že jsem známou postavou slánské bohémy, a taky, že jsem básník. To jsem uvedl na pravou míru, že básník nejsem. Přečetl jsem pár svých básní, vlastně skoro všechny napsané za posledních deset let. Lidé se pobavili. Slečna Há a Lída mi řekly, že jsem byl nejlepší, což je ocenění od dobrých 20% zúčastněných. Kolega Mgr. Víšek zase zaznamenal, že mu připomínám raného Jebavého, tedy Březinu. Jebavost nepopírám, Březina však byl zřejmě skutečně lepším poetou.

Po kuřácké pauze básnili chlapci z Kladna, Aleš Klíma a jeho host, myslím, že také Viktor jako já. Ten byl tak tichý, že nebylo mu příliš rozumět. Rétorika vymizela dříve než poezie. Aleš Klíma je dobrý básník, vtipný a ve střehu. Zaznamenává životní situace s nadhledem, ale zřetelným smutkem. Jeho dlouhé zírání z okna paneláku, neschopnost odejít z bytu kamkoli i nalézání sama sebe v hospodě vyjadřuje kladenskou realitu posledních desetiletí více než průkazně.

Na závěr vystoupil Básník Ticho. Opět mě fascinovalo, jak tento bývalý odebiratel časopisu Atom, temelínský protestant a squaterský anarchista disponuje kvalitním, složitým, mnohovrstevnatým jazykem. V bibli se tomu říká "mluviti jazyky". Dostanete schopnost a slova se tvoří téměř sama. František je opravdu kvalitní básník. Přednesl variaci na Máchův Máj, což po jeho komentáři odborným pokývnutím potvrdil i Mgr. Víšek, známý mácholog.

Na závěr si vzal slovo pan profesor Leopold a já se už v duchu rozloučil s tím, že bude ještě nějaká hospoda vařit, až skončí. Pronesl oprávněnou výtku k tichému a nevýraznému projevu některých básníků. Poté se rozhovořil o páteru Michlovi, jinak také známému jako Drašar, který působil na slánském gymnáziu v piaristických dobách a jako první zařadil Máchův Máj do zaslouženého kontextu. Poutavý výklad přerušila paní ředitelka výzvou k diskusi v ředitelně u sklenky vína a my jsme se slečnou Há zmizeli někam za pozdní večeří.

PS: V pondělí 16.11. se ve studovně knihovny uskuteční setkání amatérských básníků pod názvem Básničkám šuplík nestačí. Tak se přijďte pochlubit svou tvorbou nebo se jen podívat. Více na http://www.knihovnaslany.cz/.