Krátká výprava za kořeny

Na začátek krátký exkurz do rodové historie:

Josef Pešička se narodil dne 3.2.1842 v Manětíně a zemřel dne 14.5.1913 ve Slaném. Dne 7.2.1885 se oženil s Marií, se kterou měl 8 dětí: 

1. Josef Pešička (10.9.1867-17.3.1917)

2. Václav Pešička (21.8.1869 - 27.10.1872)

3. Bedřich Pešička (19.10.1871 Slaný - 21.4.1937 Klatovy)

4. Leopold Pešička (22.8.1873 - 29.11.1936)

5. Marie Pešičková (3.8.1875 - 22.1.1877)

6. Emanuel Pešička (29.11.1877 - 8.8.1938)

7. Jan Pešička (narozený 24.6.1880 a zemřelý v ten samy den)

8. Růžena Pešičková (24.1.1882 - 25.8.1953)

Josef Pešička byl synem Václava Pešičky (nar. 27.9.1803 v Hodovízi - zemř. 26.3.1872 v Manětíně) a Kateřiny Kárové (1808 - 19.5.1877 v Manětíně) 

Václav Pešička byl synem Prokopa Pešičky (4.7.1777 v Hodovízi - 18.11.1850 v Hodovizi) a Magdaleny Krondiak (11.6.1781 v Hodovizi - 14.4.1840) 

Prokop Pešička byl synem Matěje Pešičky (17.1.1749 - 15.9.1820 Hodoviz) a Marie (rodné příjmení není známo) měli ještě další 3 děti - Marii Annu (1773), Matěje (1776) a Ondřeje (1780)

Matěj Pešička byl synem Řehoře Pešičky (1704-?) a Kateřiny (rodné příjmení neznám )

Řehoř byl synem Bartoloměje Pešičky (1672) a Barbory 

 

To vše vypátrala Lucie Králová, což je mladá paní, která žije v Mladé Boleslavi a je vnučkou bratrance mojí maminky. Takže je o generaci mladší než já a je to vlastně moje neteř z nějakého kolene. Pod číslem 4 uvedený Leopold Pešička byl otec Jiřího Pešičky, což byl otec mojí mámy a tedy můj dědeček. Rodina Jiřího původně žila v Neprobylicích a od roku 1945 ve Slaném. Pokračujeme tedy tam, kam se vydal z tehdy docela vzdáleného Manětína můj prapradědek Josef. 

 

Lucii za vše obrovský dík a velký respekt k tak kvalitní badatelské práci, ale my se musíme přesunout do žhavé letní současnosti roku 2025. Minulý víkend jsme totiž trávili v Manětíně a jeho okolí a logicky se nabízelo prozkoumat nějaké stopy po příjmení mých předků. Místo bádání v archivech jsem měl v plánu okouknout hlavně hřbitovy. Nakonec jsme byli v časovém presu a celý průzkum proběhl trochu ve spěchu, ale mohu slíbit, že nějaké úlovky mám! 

 

V Manětíne je krásný barokní hřbitov s kostelem sv. Barbory.

 

 

 

 

Na manětínském hřbitově jsme našli jeden hrob rodiny Pešičkových. Členové rodiny na náhrobku nejsou vypsáni a tím nejsou uvedena ani data narození a úmrtí. Není tedy možné posoudit, jaký mohli mít vztah k Josefu Pešičkovi, který někdy po roce 1860 Manětín opustil. 

 

 

Asi pět kilometrů na jih od Manětína leží Hvozd a Hodovíz. Hvozd je větší, má moderní multifunkční budovu s obecním úřadem, obchodem a poštou a na kraji obce je i hřbitov. Hodovíz je malá vesnička, která administrativně spadá pod Hvozd. Na klidné návsi s rybníčkem stojí památník padlým v první světové válce, ale příjmení Pešička na něm nenajdete.

 

Hvozd je zajímavější, na návsi je kaple a pěkné staré statky, ale z Hvozdu zase Pešičkové nepocházeli. I když! S hrozbou propíchnutí stehna o zubatý plůtek jsem se probojoval k pomíku padlým ukrytým po košatou lípou a hle! Dva Pešičkové padlí v první světové. Jeden ve věku 30 let, druhý snad ve věku 22 let, poslední číslice není zcela čitelná. Pravděpodobně bratři, ale nevím to. Nevím ani, jestli byli příbuzní těch "našich" Pešičků, ale přímo se to nabízí. 

 

 

Na závěr průzkumu jsme zastavili u hvozdského hřbitova a já jsem probíhal v uličkách mezi hroby a pátral. Pátrání nakonec bylo úspěšné. Nalezl jsem hrob rodiny Františka Pešičky, narozeného v roce 1895. Zda to byl bratr dvou zmiňovaných padlých Pešičků, opět nevíme. Mohl to být jejich bratranec nebo vzdálenější příbuzný z Hodovíze. Nevíme, příchuť tajemství zůstává, ale trochu jsme přece jen nahlédli do rodinné historie a zjistili, že nějakou tu přízeň v kraji okolo Manětína možná ještě máme. Ale dědit po nich asi nebudeme...