Případ žiburka

Začalo to tím, že jsme byli se slečnou há na vánoční návštěvě u Lajbů, tedy u Lajby a Lady. A povídali jsme si, ochutnávali pivka a krmstili se monohubkami. A přišla řeč kdovíuž na co a Lajba povídá, že Ladina babička používá pro labuť slovo žiburka. A že aby to Lada potvrdila. Lada to potvrdila a doplnila informaci, že babička pochází od slovenského Hlohovce. A že též používá zdrobnělinu žiburienka. A že měla knížku s tímto názvem a byla o labuti.

Doma nám to nedalo a podívali jsme se na internet, jak se řekne labuť slovensky. Labuť slovensky se řekne labuť.

Pak někdy jsem hledal přímo slovo žiburka. Přesvědčte se sami. Je tam smyslupný slovník, který žiburku označuje jako nářeční husu. Pak je tam nakladatelství Enigma a pan Vlado Preložník, který byl tak laskav, že na můj dotaz odpověděl. Bez váhání tvrdí, že staří Hlohovčané tak označovali husy nebo housata. Zde je opravdu unikátní, že Ladina babička to slovo zná jako labuť. Navíc jsem se zkusil zeptat mého kamaráda z Banské Bystrice Peťa Priehradníka. Ten to slovo vůbec neznal, ani malý průzkum, který provedl, nepotvrdil znalost slova žiburka v tomto středoslovenském městě. Může to potvrzovat rozdílnost slovenských nářečí, ale také výlučnost slova. Žiburka se třeba používá skutečně jen v Hlohovci. Nechci vznášet dotaz na slovenskou akademii věd, neboť natolik důležitým a profesionálním se tento blog necítí být, ale bylo by zajímavé, kdyby tento příspěvek zachytili při surfování někteří slovenštiny znalí blogeři. Bohužel po stále nezodpovězené otázce z oboru rumunština ani nedoufám v úspěch na skromném poli amatérské lingvistiky.