Výlet do Vraného

Další vlastivědná procházka nás čekala v den sv. Jiří, kdy začíná opravdu teplé jaro. A pranostiky nelhaly! Ačkoli jsme na žádného hada ani štíra nenarazili, počasí bylo nádherné a sluníčko hřálo naše zimou zkřehlé kosti.

Po předchozích výletech už se vytvořilo určité jádro, které se zúčastnilo i tentokrát. Nováčky byli Vojta s Terezkou. Čekala nás procházka do městečka na okraji slánského regionu, do Vraného. Vraný bývalo bohatým statkářským městečkem s mnoha památkami z barokní doby. Dodnes si uchovává malebný vzhled. Naše trasa vedla do Vraného z Peruce a pokračovala přes les a polnosti do Pálečku.

Z vlaku jsme vystoupili na Peruci.

Po krátkém občerstvení jsme vyrazili. Křižovatka na Vraný byla právě nedaleko peruckého nádraží.

Cesta vedla po náhorní planině a nabízela daleké rozhledy. Viděli jsme jak Slaný, tak Kladno, Říp i Házmburk.

Rozlehlé roviny, kterými vedla silnička do Vraného, nevyhovovaly každému, ale celkově se výprava dobře bavila. Tradičně dobře vybaven mapou i dalekohledem byl Máňa, památkářskými znalostmi zase Keebl.

Cestou málem došlo k napadení fotografa výpravy, což by znamenalo velkou ztrátu pro české památkářství.

Už zdaleka nás lákala věž vranského kostela.

Před Vraným nás čekala jedna pamětihodnost. Pomník tří císařů je sice z památkářského hlediska nevýznamný, ale připomíná lidem, že právě tyto roviny okolo Vraného si vybrala rakouská armáda pro své ležení roku 1813, kdy bojovala celá Evropa proti Napoleonovi. V místech dnešního pomníku se uskutečnila vojenská přehlídka rakouské, pruské a ruské armády, při níž se setkali panovníci této budoucí Svaté Aliance. Z pomníku ukradli lidé bez skrupulí všechny desky s nápisy.

To vše sledovalo kritické oko památkářovo.

Pak už jsme dorazili do Vraného. Hned zkraje stojí zámek a kostel Narození sv. Jana Křtitele. Kostel stojí na kopečku nad obcí a tvoří její pěknou dominantu. Je postaven v barokním slohu a kolem něj byla křížová cesta složená ze čtrnácti kaplí. A je také velice fotogenický, zabírali jsme ho ze všech možných úhlů.

Hned vedle kostela stojí i zámek. Je také barokní, ale dnes je v něm ústav sociální péče, takže jen jeden pohled zpoza brány.

Jinak Vraný je klidná a pěkná obec. Došli jsme na náves, kde jsme jednak zachytili neutuchající zemědělský ruch,

jednak také radnici, mnohokrát přestavovanou, dnes vypadající jako normální dům s věžičkou,

a pak také trojici barokních soch, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Svatohorské.

Vyfotili jsme si také nerekonstruovaný statek pro ilustraci života před několika desetiletími.

Pak už byl čas na občerstvení. V hospodě, kam jsme zašli na pivo, pracuje náš kamarád Lukáš, který pingloval předtím na Hamburku.

Lukáš měl zrovna volno a byl na rodinné oslavě, ale po telefonu nám poslal panáčka hruškovice.

Na sluníčku se sedělo příjemně a nechtělo se nám vstávat. Ale organizační pokyny byly neúprosné. Museli jsme stihnout vlak v Pálečku. Z Vraného jsme vyšli Slánskou bránou

a rozloučili se posledním pohledem při odbočce do lesa Hřeblo.

Poslední vranskou památkou, kterou jsme míjeli a kterou Keebl poctivě zdokumentoval, byla kaplička Nejsvětější trojice z počátku 19. století.

Pak už cesta stoupala do vrchu přes les. Abychom stihli vlak, museli jsme vynechat návštěvu Pálče s gotickým kostelem. Cesta do vršku nám dala pěkně zabrat.

Cesta vedla přes kopečky dva, v údolíčku mezi nimi jsme stranou Páleč aspoň zahlédli.

Pak ještě vyfotit posed, jak velí tradice, a přes pole rychle do Pálečku.

Staré cesty mizí, museli jsme jít po okraji pole, ale nakonec jsme do Pálečku sešli. Tam jsme zahlédli barokní kostel s kostnicí. Doufejme, že odpovědní pracovníci památkové péče nás tam někdy vezmou na prohlídku.

Cestu jsme ukončili na vlakové zastávce v Pálečku. Další výlet byl za námi.