Kde byly soušky učitelky?

Ve čtvrtek 20. května pořádala slánská knihovna další literární večer z cyklu věnovaného prvnímu opravdovému českému básníkovi Karlu Hynku Máchovi. Šéfdramaturg pořadu Básník Ticho tentokrát pozval vzdáleného potomka zakladatele slánské knihovny Františka Štecha z Českých Budějovic a jeho dva kolegy performery, z nichž dorazil jen jeden, Etien Levi. Performance byla velice zajímavá a František Štech se prezentoval velice příjemnými a pěknými poetickými záznamy svého prožívání. Celkově nás v malé galerii muzea bylo i s vystupujícími a pořadateli deset. Ptal jsem se sám sebe při pozdější diskusi v Ungeltu: "Proč nedorazili třeba gympláci? Vždyť ti mívají o poezii zájem nejvíc ze všech možných skupin obyvatelstva ve Slaném!"  Odpověď je nasnadě: "Protože z celého Slaného nepřišel/ nepřišla jediný/ jediná učitel/ učitelka českého jazyka a literatury!!! To je pak jasné jak facka, že pokud se mládežníci na nějakou akci nenavedou, tak nikdo z nich nepřijde. Je smutným faktem, že učitelé literatury vlastně ani moc literatuře nerozumějí a té ne úplně klasické literatury se asi i trochu bojí. Ve Slaném tvoří výjimku Mgr. Víšek z obchodky, který sám je známým máchologem; nyní se na literární večer nedostavil. Ale nepamatuji se, že bych někde někdy v souvislosti s literaturou viděl někoho ze tří slánských základních škol nebo z učiliště. Ale hlavně nikdy nikam v souvislosti s literaturou nechodí češtináři z gymnázia. A to mi přijde jako kámen úrazu. Literatura neskomírá, je to živá součást lidské kultury a vždycky jí bude, i když třeba bude vypadat jinak než jsme byli poslední dvě staletí zvyklí. Ale její oblibě, jejímu rozvoji a jejímu fundovanému vnímání příliš slánských soušek učitelek nepřispívá...