Formanem třikrát po výletech

Děda slečny Há je prima chlápek, muzikant, vodák a docela známá postava v Kvíčku a okolí. Právě jel na vodu s partičkou kluků a napadlo ho, že bychom mohli se slečnou Há převézt prázdné auto s vozíkem, kterým se vezly na vodu lodě, zpátky do Slaného. Nakonec jsme si ještě po dva následující víkendy dědova formana půjčili na výlety.

1.

Nadryby jsou místo, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale právě tam měl děda namířeno na vodu. Je to na Berounce až u městečka Chrást kousek od Plzně. Jede se tam přes Rakovník, Kožlany a přes vesničky nahoře nad Berounkou moc hezkou krajinou. V Nadrybách v kempu u přívozu jsme vyložili lodě a všechny věci a vydali se na cestu zpět. Poprvé jsem řídil auto s vozíkem; kromě couvání to bylo v pohodě. Dojeli jsme příjemnou klidnou jízdou až do Čisté u Rakovníka. Tam jsem tušil nějaké místo na přenocování. Zastavili jsme u hospody a u pití jsem prozkoumával mapy. Hned za Čistou u Zdeslavi jsou rybníky a nějaký kemp. Jeli jsme to prozkoumat. Nakonec jsme se usídlili u krásného rybníka s vysokými břehy a čistým dnem. Večer jsme skočili do rekreačního střediska na pivko a moc hezky se nám tam spalo. Ráno koupel v rybníce (jen já, slečna Há do toho nešla) a vyrazili jsme. Po otáčecích manévrech jsme posnídali v Rakovníku v parku a zamířili domů.

2.

Další víkend jsme se dohodli s Vojtou a Terezkou, že se pojedeme koupat. Domluvili jsme s dědou auto, ale pak jsme změnili plán výletu, protože se pokazilo počasí a na koupání to nebylo. Vyrazili jsme na Mělnicko. Za Mělníkem je nádherný kousek české země všeobecně zvaný Kokořínsko. Krajina s hlubokými údolími, skálami a lesy je úchvatná. Dojeli jsme do údolí pod hrad Housku a šli se projít. Houska je hrad přestavěný na zámek, ale působí dál víc jako hrad. Je postavený na skále nad vysokým údolím a opředený různými tajemstvími a pověstmi. Zřejmě stojí na nějakém silném energetickém bodu. Zajímavý je také tím, že tam v 70. letech 20. století kastelánoval Sváťa Karásek a Plastic People tam natočili své první album.
My jsme dovnitř nešli, ale prohlédli jsme si okolí a z vysoké skály se dívali daleko do kraje. před námi se vypínal z rovin okolo řeky Labe Říp, v dáli byly vidět rozdělovské věžáky a také větrníky u Pcher. Pak jsme seběhli dolů, nasedli do formana a jeli do Mělníka.

V Mělníku nás nemile překvapila rekonstrukce krásné čajovny umístěné v jediné zachovalé městské bráně. Tak jsme se šli projít po centru a na vyhlídku na soutok Labe a Vltavy. Bylo to moc hezké. Pak jsme ještě skočili na chvíli do hospody a jeli spokojeni domů.

3.

Další víkend jsme se opět domluvili s dědou na půjčení auta a ještě s Mrkvičkou a Mílou Vágnerem na společném programu. Jeli jsme na Litoměřicko. Když jsme přijížděli do Litoměřic, tak zrovna pršelo, ale nad městem už zase bylo pěkně a my se mohli těšit na vyhlídku. Jeli jsme totiž na Varhošť, na kterém jsem už byl několikrát a na kterém jsme taky byli se slečnou Há, a to loni na podzim. Větrné počasí nakonec trochu odradilo oba naše spoluvýletníky, ale my jsme si se slečnou Há Varhošť hodně užili. Byl krásný rozhled a vítr kýval rozhlednou. Bylo to nádherné! Pak jsme jeli dolů do Litoměřic, zaparkovali v pěkné čtvrti pod horním nádražím a šli se projít do města. Litoměřice jsou krásné. Mají nádherně zachovalé centrum, hradby a návrší s kostelem a biskupstvím. Moc se nám tam líbilo. Obdivovali jsme gotické a renesanční domy a výhled z parkánů.

V domkách pod hradbami bychom hned mohli bydlet, jak byly půvabné.

Potom jsme ještě navštívili litoměřickou čajovnu, také moc pěknou. Navíc bylo znát, že majitel čajovny měl zřejmě neomezený rozpočet. Škoda, že jsem nedostal čaj. Ale nevadí.

Všechny tři autovýlety přispěly k letošnímu pohodovému létu. Vzhledem k tomu, že jsem v plném pracovním procesu, jsou pro mě takové výlety náhražkou dovolené. A já jsem rád, že jsem si našel čas se o to s vámi podělit.