Stopem do Prahy

Rozhodl jsem se jet do Prahy, a to stopem. Vyrazil jsem na Pražskou ulici. Nezůstal jsem ale stát na zastávce pod Hotelem Praha ani jsem nedošel až na konec města k železničnímu přejezdu. Odbočil jsem do Netovické ulici a došel až k plochodrážnímu stadionu.

Tam už jeden stopař stál. "Kam jedeš?" povídám.
"Do Prahy."
"Já taky, tak já tě vezmu," řekl jsem a vytáhl z kapsy skládací auto. Rozložil jsem ho, nasedli jsme a jeli jsme. Když jsme dojeli do Prahy, zajel jsem ke starému domu s průjezdem. Projel jsem jím až na dvorek s chlívky a kůlnami.
"Tady končím," řekl jsem spolujezdci.
"Dobrý," povídá on a vylezl z auta.

Vystoupil jsem také a auto zase složil a strčil do kapsy. Vyšel jsem ze dvora ven. Přede mnou byla rozlehlá pláň s paneláky na obzoru. Nad nimi zářilo večerní slunce v plné síle.
zamžoural jsem očima a vydal jsem za tím sluncem. Měl jsem namířeno na konec Prahy. Na stopa do Slaného.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

V Budyšíně, městě věží

Přechod Píseckých hor