Letecké dny

"Co budeme dělat za těch jarních dnů, které se tak rychle blíží?" můžeme se ptát každý rok v březnu s Franzem Kafkou. Mě osobně vytrhlo jaro z doupěcí idylky doprovázené hokejovým play-off v tv. První známky zapojení se do procesu jara byly spojené s komplexním vyvětráním lůžkovin a otevřenými dveřmi na balkon po dobu několika hodin. Euforie naplno vypukla v podobě dvou vycházek okolo Slaného ve dvou po sobě jdoucích sobotách. Obě proběhly v okolí slánského letiště, kde na létání nadržení vzduchoplavci hojně proháněly své aviony různých typů. Obloha byla v obou případech zářivá, ač ne zcela jasná, a vzduch byl, zvlášť v druhém případě, čerstvý a svěží jak reklama na žvejkačku.

Minulý týden jsme pojali spolu s panem ředitelem Keeblem plán překonat pláň s letištěm nad Božákem a dojít na Těhul, odkud jsme hodlali pokračovat na Přelíc a snad dál…do Řisut….Do trojice nás doplnil zkušený cestovatel Máňa. Bylo krásně. Boží hrob je opravený a Máňa jako zkušený řemeslník a stavitel kritizoval úpravu okolí kaple. Poseděli jsme a pak vyšplhali na okraj plošiny. Dostali jsme se na zadní konec letiště. Tady zapůsobilo kouzlo krajiny Slánska, plošin, hřbetů, vln a neviditelných vesnic v údolích. Přes plochu letiště bylo vidět střechu benzínky na obchvatu, ke které jsme chtěli dojít. Chvěla se ve vzduchu jak fata morgana a nedalo se poznat, je-li blízko nebo daleko. Máňa ji neviděl. Radil jsem mu poposkočit. Pak ji už zahlédl.

Jelikož nevedla k benzínce cesta, obrátili jsme se z kopečka cestou k Čubě. A to právě včas, abychom se vyhnuli přistávajícímu větroni. Proletěl asi deset metrů přímo nad námi a dotkl se země kousek od místa, kde jsme předtím stáli. Na Čubě trávila část dětství slečna Há a onehdy mě tam provedla kouzelnou minikrajinkou skalek, zvětralých kamenů a země pokryté borovicovými šiškami, jak stvořenou pro skřítky a víly k hrám. Proto byl pan ředitel Keebl upřimně překvapen při vyprávění o jakýchsi archivních materiálech, když jsem ho upozornil na jednu ze skalek zvoláním: "Prodejna!" Tak znělo jméno té skalky v dětství slečny Há, což nebohý pan ředitel Keebl nemohl tušit. Odpočinuli jsme si U mlynářky. Nějaký pán tam nahazoval vlasce s návnadami do rybníka a jeden se mu chytil do větví. Se zájmem jsme pozorovali, jak pán vyšvihl zachycený vlasec a ten se háčkem zabodl do země asi dva metry za pána.

Z Kvíce už jsme se rozhodli otočit se ke Slanému. Cestou podél dálnice s panoramatickým výhledem na Slaný jsme skoro chytli úžeh z prudkého aprílového slunce. Podél Novasu došli jsme na Zimák, kde jsme se zchladili Bakalářem a pan ředitel Keebl ještě okurkovým salátem, do kterého si nasypal asi kilo pepře, neboť se mu salát zdál příliš kyselým.

Další sobotu vyjevila se podobná situace, neboť slečna Há se připravuje na zkoušky a přítelkyně pana ředitele Keebla se zúčastnila jako každý víkend jedné rodinné oslavy. Volal jsem panu řediteli a ten, ač stižen následky kulturní noci v jednom pražském klubu, souhlasil s další procházkou.

Sešli jsme se před Hotýlkem a pan ředitel Keebl projevil nejvyšší laskavost, neboť mě pozval na pivo a připravil mi možnost povařit se na jeho výběru jídla z lístku. Pohrdl hotovkami a po mnoha minutách vybral takovou kombinaci salátu, kterou tam nedělají. Nálada před procházkou byla vynikající. Počasí opět slibovalo přízračné, až nagualové zážitky. Přízračně působil i cirkus za plochou dráhou. V chladném větru a prudkém slunci se z manéže ozývaly tlumené zvuky a my jsme s panem ředitelem Keeblem vymýšleli různé možnosti provokace vtrhnutím do manéže.

Ze slánského letiště se otevírá skutečně širokodaleký výhled. Krajina okolo Budče, Pchery, dříve Brežněves, dnes Perníkov, gigantické větrníky nad nimi, Vinařická hora a samozřejmě nejkrásnější panorama okolí Slaného - Smečno. Pan ředitel Keebl mě vedl do Netovic k opravené kapličce. Netovice jsou opravdu pěkná vesnička s velkou návsí s velkými statky, udržovaná, čistá a tichá. Kilometr a něco za Slaným. Od kapličky jsme se kousek vrátili a šli cestou za netovickými humny pod letištěm. Proti nám přes údolíčko svištěla auta po rychlostním obchvatu a před námi se vynořily ploché střechy benzínky. Působila trochu mimozemsky, ale sortimentem oplývala velice pozemským. Pan ředitel Keebl koupil vodu a plechovku piva a zasedli jsme na cigárko na lavici. Pozorovali jsme situaci a označili ji za přízračnou. Z letiště vzlétlo žluté letadlo zvané Čmelák.

Přes dálnici jsme prošli po mostě. Od té doby, co je obchvat hotov, chtěl jsem se po tom mostě projít a dojít odněkud někam právě přes něj. Vždy jsem jej jen podjížděl.

Došli jsme na Těhul. Spekulovali jsme na téma slepičí koncentrák a vaječná restaurace U Pana Vejce před branami slepičárny. Došli jsme přes křižovatku U hrušky zase do Kvíce. Zde se naše cesta protnula s minulým týdnem. Ale do Slaného jsme nedošli okolo rybníka, ale po Chmelnici do Kvíčku a okolo Benaru.

Zde je několik neumělých fotek. Mám teď možnost užívat poměrně kvalitní mobil, takže už tu neuvidíte docela pěkné obrázky obšlehnuté odněkud z internetu, ale moje zoufalé pokusy vytvářet mobilem kvalitní umění.