Za nálezem keltské hlavy na místo činu

Archeologické léto je skvělý počin Archeologického ústavu ČSAV, který seznamuje zájemce s archeologickým výzkumem na desítkách lokalit po celé republice. Je neopakovatelným zážitkem dostat zasvěcené informace k místu, na kterém právě jste. Archeologové mají v posledních letech hojné žně díky častým záchranným průzkůmům při stavbách nových dopravních komunikací, obchodních center, skladových areálů atd., a vzhledem k tomu, že u nás byly i tak stovky ještě neprozkoumaných lokalit, které dávají tušit nějaké nálezy, je opravdu obdivuhodné, že při tom množství práce si archeologové ještě najdou čas na to, aby se v letním žáru a v potu tváře prodírali lesními porosty, které skrývají pradávná pohřebiště, a zdolávali vrchy se středověkými hrady a pravěkými hradišti, nabití informacemi a ochotou je poskytnout. Stejně jako archeoložky Muzea T.G.M. v Rakovníku, paní mgr. Bezáková a paní mgr. Blažková, které naši skupinu příznivců historie provedly oborou, která chrání prvořadou archeologickou památku, čtyřúhelníkové valy z doby laténské, a podaly u toho velmi statečný výkon v dusném letním počasí, které hrozilo vypuknutím bouře a přívalovým lijákem. 

Sraz jsme měli u rybníka v mělkém údolí Novodvorského potoka, krátkého přítoku Loděnice. Na terase nad rybníkem leží obec Mšecké Žehrovice. Cestou na opačnou stranu se lze dostat k oboře, ale vstup do ní je z cesty, která vede po druhé straně rybníka. Obora je zalesněná a je to takový ten typický český nízký vršek, který vypadá jak obří ježek dřímající v krajině. Laténský dvorec má za plotem obory absolutní klid a společnost jelení a mufloní zvěře. 

Naše průvodkyně nás zavedly hlouběji do lesa a započaly výklad za pomoci jednoduchých a srozumitelných nákresů. Dozvěděli jsme se základní fakta o areálu, nálezech, datování a pokračovali jsme dále na po západním valu k jižní straně obory. 

Na jižní straně je val narušený těžbou kvalitní hlíny, která se používala do směsí na štukování. Těžba tu určitě probíhala desítky let, ale až roku 1943 tu došlo k zásadnímu nálezu pro českou archeologii. Z několika střepů se podařilo dát dohromady hlavu se zvláštním obličejem, účesem a nákrčníkem zvaným torques, typickým pro obyvatele Evropy, jimž patřila doba laténská a které souhrnně označujeme slovem Keltové. K přesnému popisu hlavy jsem si pomohl textem paní Veroniky Mikešové z Národního muzea: "Složením všech čtyř dochovaných fragmentů dostaneme téměř celou mužskou hlavu i s částí krku, jíž chybí jen pravé ucho s částí týlu. Její velikost přibližně odpovídá velikosti skutečné lidské hlavy, z ploché tváře vystupují oči mandlového tvaru a lichoběžníkovitý nos. Obočí je spirálovitě zakončené, stejně tak mohutný zakroucený knír. Ústa jsou vyznačena rýhou a mají koutky stočené dolů. Uprostřed úst zeje malý kulatý otvor, jehož význam nám však není znám. Na krku je umístěn nákrčník – torques, typický keltský šperk, který nacházíme v hrobech mužů i žen z vyšších společenských vrstev. Účes má podobu úzkého plastického příčně členěného pásu nad čelem od ucha k uchu, týl je zdrsněn a působí dojmem oholené hlavy." Naše výprava se právě nacházela na valu nad přibližným místem nálezu, ale také jsme si povšimli čerstvého odkryvu ve svahu, který vypadal velice podezřele a přímo si říkal o zdokumentování. Následně jsme se dozvěděli podrobnosti o nálezu hlavy, celý příběh, který nepůsobí tak napínavě jako příběhy odbojářů se zbraněmi v rukou, ale fakt, že se toto vše dehrálo v období německé okupace, dává nálezu keltské hlavy dramatický rozměr. Pokud by se nacisté o existenci hlavy dozvěděli, jezdili bychom se na ní možná dnes dívat do Berlína. 

Archeologie často nemá dostatek důkazů, aby dokázala dát dohromady přesná fakta k danému případu. I zde, v oboře Libeň mezi Mšeckými Žehrovicemi a Novým Strašecím, nevíme úplně přesně, co stálo. Jaký byl účel objektu. Nálezů je příliš málo. Ale není nemožné si představit rozlehlý dvorec bohatého obchodníka nebo majitele nějakého výrobního podniku. Dvorec, který je sídlem a i vlastně malou vesnicí v jedné půlce a v druhé ukrývá nějaké obřadní místo, možná jednoduchou zastřešenou stavbu se sochou významného předka neboli héroa nebo uctívaného druida.... 

Tento dvorec totiž mohl být v dané době poměrně významným místem. Místem produkce výrobků ze švartny. Druhohorní usazenina připomínající uhlí a její výskyt široko daleko v laténském časoprostoru je nejčastější právě tady, v okolí Nového Strašecí, dál ve Džbánu a také na Slánsku. Švartna má malou výhřevnost, proto s ní Keltové netopili, ale vyráběli z ní šperky. Krásné černé hladké náramky, nápažníky a další výrobky byly určitě skvělým obchodním artiklem a mohly být důvodem k existenci zdejšího areálu a potažmo i nepřímou příčinou nálezu keltské hlavy. 

Poslední zastávka s výkladem byla za námi a je třeba opět vychválit obě dámy archeoložky, které podaly výklad přehledně, srozumitelně a zapamatovatelně. V náročném počasí v podstatě slušný sportovní výkon. Laténští bohové už také měli našeho šťourání v jejich světě dost a začali nám vyhrožovat hromy a černými mraky. Kolem včelích úlů jsme proklouzli z obory ven. Vzpomněl jsem si, že mám vlastně u auta pootevřená všechna čtyři okénka, a přidal jsem do kroku. Nad rybníkem bylo černo, ale nakonec spadlo jen pár kapek, a to zrovna, když jsem si fotil dřevěnou sochu hlavy Kelta na návsi ve Mšeckých Žehrovicích. Z výpravy za nálezem originálu jsme se vrátil nadšený a plný zážitků. Nezbývá než poděkovat Archeologickému ústavu a rakovnickému muzeu za jejich zprostředkování!