Tajemná hora Vladař

Všechnu slávu českých pověstí pro sebe získal Říp jakožto střed země kmene Čechů, ale v západních Čechách, v povodí řeky Střely, stojí hora ještě výraznější, rozlehlejší a vyšší, která vzbuzuje podobné emoce jako Říp a která byla po dlouhá staletí významným strategickým bodem celé krajiny. Má přiléhavé jméno - Vladař. 

Vladař je zdaleka viditelný jako mohutný masiv vystupující nad krajinu, kterou převyšuje svou výškou 693 mnm o nějakých 200 metrů. Hora je významná pro geology, botaniky, historiky a archeology a pro všechny, které fascinuje krajina a její dávná historie. V prudkém stoupání od řeky Střely působí jako stolová hora ze Ztraceného světa Arthura Conana Doylea.

Že Vladař není erozním reliktem delšího lávového proudu z Doupovských hor, ale pozůstatkem samostatné sopky, vysvětlují geologové přítomností pyroklastik, usazenin sopečného původu, které se vždy vyskytují blízko zdroje sopečné činnosti. V pradávném čase tedy aktivní Vladař dštil oheň a chrlil lávu a postupně se vypreparoval do dnešního stavu. Vyhaslý vulkán pak přitahoval skupiny obyvatel miliony let po období své největší slávy. Opevněné sídliště se tu určitě objevilo už na přelomu druhého a prvního tisíciletí před naším letopočtem. Dodnes se přesně neví, kdo a kdy zde začal systematicky budovat komplex hradiště, jehož plocha představuje 116,3 ha a systém opevnění mohutných příkopů a valů čítá dohromady 18,5 km. A dodnes ani nevíme, proč došlo na přelomu našeho letopočtu k jeho opuštění a zániku. Je fascinující, jak mohutné hradby byly vybudovány na prudkých svazích už tak velmi těžko přístupné hory. Největší kapacita na keltskou kulturu v Čechách, nedávno zesnulý Jiří Waldhauser uvádí: "Nejmladší fáze hradby, široká až 8 metrů, měla čelní lisovanou zeď v rozestupech prokládanou svislými trámy a snad také vnitřní dřevěnou konstrukci prokládanou štěrkem a kameny. Brány s jistotou identifikovány nebyly.“ Okolo poloviny prvního tisíciletí mohl být Vladař jednou z nejvýznamnějších pevností keltské střední Evropy. Jaká byla ekonomická základna tak obrovského hradiště, s čím se zde obchodovalo, jaké bylo propojení nebo vztahy s dalšími významnými hradišti - Závistí, Stradonicemi, ale třeba i s Rubínem nebo Tuhoští? Keltské hradiště na stolové hoře Vladař zaniklo zřejmě násilně podobně jako další body keltské společnosti u nás někdy před přelomem letopočtů. Jeho z lidského pohledu dlouhá historie končí. Pak se ještě mihne v historii středověké, kdy se tu na podzim roku 1421 Jan Žižka s husitským vojskem úspěšně bránil v obklíčení panské přesile.

Dnes rozlehlé plošině vládnou rostliny a zvířata. Vrcholové partie hory jsou od roku 1969 chráněny jako přírodní rezervace. Po náročném výstupu se ocitnete v jakési středoevropské savaně, zbytku dubohabrového háje, kde od jara do podzimu neustále kvetou desítky druhů rostlin. Díky čedičovému podloží tu najdeme podobné druhy rostlin jako třeba v Českém středohoří. Celkově působí vrchol Vladaře jako kvetoucí rajská zahrada nacházející se v úplně jiném časoprostoru než okolní krajina. Vyjít na Vladař, zažít jeho okouzlující energii, rozdělat oheň, strávit tu noc, to vše patří k velice silným a zapamatovatelným zážitkům. Vladař je hora, která vzbuzuje obdiv, respekt a mnoho emocí. Psychotronik Pavel Kozák, který se věnuje zkoumání významných krajinných bodů varuje, že Vladař nemusí vzbuzovat jen pozitivní dojem: „…existuje tu možnost přenosu do dávných magických dob a člověk ji svou všetečností může otevřít. Pak se ovšem zároveň vystaví i ´zájmu´ černých bytostí a jejich příchod je otázkou chvíle….Napadají ovšem zdraví nejen psychické, ale i tělesné.“ O to víc jsem rád, že nás hora přijala, nechala odpočinout a prožít nezapomunetelnou noc na svém rozsáhlém temeni...