Sezóna chřestýšů

Teda vlastně sezóna chřestu, ale řekněte sami, zda není chřestýš atraktivnější. Neboť zde na blogu.cz je to samá populární hvězda a celebrita a člověk neví, čím by své články zatraktivnil.

Inu, tradičním místem pěstování chřestu bylo Neratovicko, ale chřest byl v divokých dobách dvacátého století označen za buržoazní rostlinu a nahrazen kedlubnou rolnického původu. Já jsem chřest koupil původu slovenského, a to náhodou a nefarmářsky na výpravě za zlevněnými sýry a uzeninami v Bille. Nijak mi to nevadilo a spolu se zlevněnými žampiony se stal základem víkendové pochoutky, kterou jsme si se slečnou Há připravili velice esteticky, neboť slečna Há si o estetice četla v rámci přípravy na přijímačky.

Chřest se musí oloupat, odkrojit a povařit. To se dočtete všude. Já jsem ho vařil se solí, cukrem a tymiánem. Zatímco se vařil, dal jsem vařit i nové brambory. Pak jsem nakrájel jarní cibuli a žampiony a smažil jsem je na másle. Okořenil jsem solí, pepřem, kmínem a zázvorem. Změklé žampiony jsem zalil smetanou a zahustil moukou rozmíchanou v mléce. Vše je velice rychle hotovo a pěkně to na sebe navazuje.

Na talíř jsem mezi brambory nakladl uvařený chřest a přelil omáčkou se žampiony. Slečna Há to posypala pažitkou a já natí petrželky. Bylo to lahodné, lehké a jemné. Moc dobré.

Sezóna chřestýšů pomalu končí. Chřest jsem jedl předloni v Berlíně, kde ho byl plný trh a byl to zážitek. Jsem rád, že se mi i z chřestu kupovaného v sámošce povedlo připravit zážitek stejně hodnotný.