Pod skleněným zvonem

Nepíše se mi o této knize lehce. Přitom je to tak prosté. Mladá Esther je vlastně stejná jako její vrstevnice. Má talent na psaní, je na stáži v časopise v New Yorku, řeší své vztahy a budoucnost je pro ni jen otázkou, na jakou školu a do jakého kurzu se zapíše. Až do té chvíle, kdy upadne do těžkých psychických potíží. Deprese, apatie, bludy, sklony k sebevraždě. Pobyt v léčebně. Po nějaké době vyjde zdravá a vyrovnaná.

A to je vlastně celé. Problém je v tom, že Sylvia Plath ve svém románu o Esther po nějakých deseti letech přesně popsala jeden úsek svého života a že ty psychické problémy jen tak nezmizely. Po vydání knihy neunesla tíhu světa a spáchala sebevraždu.

Pod skleněným zvonem je víceméně prosté a nenapádné dílo. Ale je moc dobře napsané a je velice velice trefné. Nám mužům může poodhalit tajemství dívčí duše, mladým dívkám zas může nastavit zrcadlo vlastního prožívání.

Sylvia se mohla stát velkou a úspěšnou spisovatelkou. Takhle se stala jednou z legend 60. let 20. století, které toto divoké desetiletí nepřežily. Podobně jako třeba Jim Morrison, Jimi Hendrix nebo Janis Joplin.

Sylvia by dnes byla už stará dáma a možná už by byla i tak léta po smrti. Stejně je mi po přečtení knihy Pod skleněným zvonem líto, že jsem se s ní nikdy nesetkal a že jsme si nepopovídali o našich světech pod našimi vlastními skleněnými zvony...