báseň pro tento den Poté, co se objevilo bílé zvíře v předsíni, ztratilo smysl vyhýbat se zakázaným zónám města. Kolem rozsvíceného bufetu s kachlíkovými stěnami odešli jsme do rozlehlých parků, odkud po celá léta prosakovaly horečky, mlha, únavná neřest rašení do nitra zamčených šatníků, mezi stránky knih, v nichž nakonec začaly růst ryzce. Už jsme nečetli, sbírali jsme v knihovně houby. Nemoci nábytku prostoupily naše filosofické systémy, hromadily své šťávy ve spleti podmínkových a příčinných vět, z pojmů vanul dech hnijící trávy. Krystaly cizího jedu, o které stojí jen zlé malachitové sochy, blížící se, teď už definitivně, po tmavých schodištích secesních domů, vše, co zbylo z minulých let. Poté, co se objevilo bílé zvíře v předsíni, ztratilo smysl vyhýbat se zakázaným zónám města. Byli jsme vyznamenáni prohrou, chladnou a zářivou jako světla lokomotiv v těžkých zrcadlech z první republiky ve zhasnutých cizích pokojích u trati, otevřela se dvířka do podivného ráje, v mokrém listí z...