Čáryčundr

... rozhodnutí vyrazit na čáry na čundr padlo v antoši u karet. hrála se sedma a knedlikovi to připadalo hloupý. ale ostatní to bavilo a nakonec se nastínil i ten čundr. co kdybysme teda jeli na ronov, povídám totiž. a bradovi se to zalíbilo. toho krasavce jsme spolu obdivovali už při výletě na hrádek a vlhošť. ale na něj jsme už tenkrát neměli sílu....

Nakonec nás jela slušná grupa. Na slánském nádraží se nás v neděli před polednem sešlo deset. Jeli Gucci s Dóžinou, Brada se Srnkou, Vaanja s Miruš, Knedlik, Šotek, Ivka a já. S dvěma přestupy jsme dorazili do Blíževedel, kousek za Úštěkem, odkud bylo na Ronov blízko a měla tam být hospoda s teplým jídlem. Hospoda byla u kostela a na terasu se šlo zadem přes dvůr. Celé to tam mělo rustikální atmosféru, neboť na dvoře byl holubník a všude kolem holubi a jiná drůbež. Jak se mi podařilo ten dvůr zachytit skoro prázdný, je mi nejasné. Paní servírka byla ze všeho trochu rozklepaná, ale nakonec z ní vypadlo, že mají guláš a gulášovku. Bohužel nebyla schopna udržet informaci, pokud jste jí sdělili další, takže se trochu potrápila s objednáváním i placením. Ale nic, dobré to tam bylo. Dali jsme pár kozlíků a nechali si točit petky na večer. To už bylo nějak moc na Miruš, která se sbalila a odešla, prý že na vlak.

v blíževedlech cestou z nádraží

vyfotit dvůr plný drůbeže bez drůbeže je podle mého umění

vaanja s miruš ještě s námi

hospoda byla hned u kostela - ideální spojení pro křesťansko - pohanskou civilizaci

opravdu pěkný morový sloup v blíževedlech

v úzkých uličkách blíževedel se prohánějí ostří hoši na silných strojích

tvrz stranná leží hned pod blíževedly

ronov je halt krasavec

Cestu na Ronov jsme volili individuelně. Někteří nezvládli to, že turistická značka se nejdříve kloní od kopce, aby k němu obloukem došla. Tak jsem mohl cestou pozorovat několik vzdálených postaviček, jak šplhají polem, mezi nimi zářila žlutá Vaanjova igelitka z Billy. Typický čundrák. Mě vedla turistická značka okolo velice pěkného morového sloupu, pak přes blíževedelské uličky, kde se proháněli místní frajeři na silných strojích a nakonec okolo tvrze ve Stranném. Ronov se zdál být stále vyšším a strmějším. Výstup byl strašlivý. Myslím, že na Ronov se už nikdy nepodívám. Posledních asi tři sta metrů bylo utrpením. Ale stálo to za to. Ronov je prostě krasavec.

na ronově se táboří skvěle

zbytky ronova jsou esencí romantiky

výhled z ronova na kravaře

Nahoře už byla Miruš, která i s Vaanjou nakonec odjela až druhý den ráno. Asi jsme pro ni nesplňovali podmínky čundru dle jejích představ. Taky tam byl chlápek s malou dceruškou, který asi myslel, že na Ronově zažijí klidnou noc. To jsme fakt nemohli zaručit, i když jsme neměli kytaru a byli jsme docela tišší, kromě Knedlika, který v opilosti hejkal. V osm hodin dorazil Pedro, který jel z jižních Čech a který stihnul pivo, řízek a výstup za hodinu a pět minut.

Ráno bylo krásné. Vyrazil jsem první a přes louky jsem sešel do Stvolínek. Tam mi místní občan bez ptaní prozradil, že tam byly dvě hospody, ale není už ani jedna. Motorest U Čápa prý majitel prošustroval na automatech. Čápi tam ale byli! V hnízdě měli mládě, které se dožadovalo potravy hlasitým klapáním. My jsme se spokojili s občerstvením ve večerce. Studené lahvové paní Jana, která padla do oka Pedrovi, měla a jelení klobásu, která zas padla do chuti Šotkovi, také.

Dál nás cesta vedla k Holanským rybníkům. Ty tvoří soustavu se středověkým základem a moc hezkými místy. První letošní koupačka byla skvělá! Voda byla tak akorát chladná a ženy krásné. Za rybníkem se tyčila věrná dvojice Ronov - Vlhošť a nám bylo dobře. Okolo rybníků jsme pak dorazili do Holan. Tam jsou hospody dvě, ale v té Na Rynku nevařili, protože Vlasta jel nakoupit. Tak jsme seděli ve Svijanské hospůdce a dali si klasického smažáka. Ani nemusím podotýkat, že nám bylo dobře. Bohužel si s odstupem nepamatuju žádné konkrétní hlášky, ale bavili jsme se dobře. Já teda vlastně trochu padal únavou, jestli mě paměť neklame.

gucci a peti u rybníka

krasavec nás provázel dál

brada a srnka v hospodě v holanech

Pak už nás čekal poslední úsek cesty. Ta nás zavedla na severní okraj Kokořínska, mezi skály a tam to bylo opravdu úžasné. Hluboké údolí doplňovala drobná vodní díla a prameny. Pod ostrohem mezi dvěma údolími nás čekala odbočka na Chudý hrádek. Ten byl opuštěn už v šestnáctém století a dnes z něj moc nezbylo. Ale pro romantiky terno. Poslední úsek trochu krpál, ale prošli jsme ronovským peklem, takže to byla vlastně brnkačka. Všude spousta dřeva na oheň a pod hrádkem ideální plac. Paráda! Pedro šílel a měl pocit, že musíme dělat fatru viditelnou za hranicemi okresu. Naštěstí dorazili Kosák se Simčou a přivezli mu kytaru. Takže přikládání se mohl věnovat Gucci a Pedro mohl hrát své i naše oblíbené songy. I tak měl stále pocit, že oheň zasluhuje větší péči, aby měl správnou dynamiku.

z chudého hrádku už moc nezbylo

někteří dorazili s úsměvem

tábořiště bylo opět luxusní

Byl nádherný večer. Od skalky nad ostrohem byl hluboký výhled do údolí, který přinášel klid. Vydržel bych tam stát a jen tak zírat dlouhé hodiny. Pamatujete na šumící hluboké lesy v Twin peaks? Asi takový jsem měl pocit z pohledu od Chudého hrádku. Noc byla teplá, ač byla jasná. Nevídaný jev tak brzy na jaře. Ráno jsme se s Chudým hrádkem rozloučili a po doplnění stavu tekutin z místních pramenů jsme se vrátili do Holan.

všude okolo skály

všude okolo skály

ráno jsme se s chudým hrádkem rozloučili

v údolí byla torza vodních děl

Tam v hospodě rozjel Pedro velkou kytarovou šou. Tento lamač dívčích srdcí nechal svůj muzikální talent naplno rozehrát a uchvátil jak německého houslistu a milovníka Čechomoru, tak dvojici čundráků, kteří si k nám přisedli a díky nimž jsme pak stihli vlak v Zahrádkách.

pedro - muzikant a lamač

A to je vlastně vše. Cesta domů byla dlouhá a únavná, ale dorazili jsme v pořádku a plni zážitků. Na začátek čundrácké sezony to byl opravdu velice vydařený výlet!