Amanita muscaria

Patří k našim nejznámějším a nejhojnějším houbám. Bývala v minulosti používána k záhubě domácích much. Je často vyobrazována v pohádkách. (Například naše rodina má mezi starými vánočními ozdobami z různých fází 20. století velké množství rúzných typů ozdob v podobě muchomůrky. Často mě napadalo, proč by měla být muchomůrka spojována s Vánocemi? Že by komunistický "odklon" od křesťanské tematiky k tematice čistě pohádkové?)

Její omamné a magické účinky jsou po staletí známé. Pravděpodobně je drogou známou ze staroindických textů jako sóma. Starověké severské národy ji používaly k obohacení fyzických sil a oddálení únavy při náročném pohybu zimní krajinou. Ve válečnictví ji používali Vikingové podobně jako novověcí kamikaze amfetamin. Jakkoli je k jídlu jako potrava nevhodná, požití svrchní kůry jejího klobouku může způsobit výrazné hnutí vědomím.

...my jsme to tenkrát nevěděli, že stačí ta šlupka, a tak jsme žrali celé klobouky a sledovali jsme, co to udělá. sešli jsme z lesa do libouchce. tam se nám udělalo zle a zvraceli jsme v trávě u malého autobusového nádraží. po vyzvracení přišlo uvolnění a omamné látky působily. cítili jsme zřetelnou fyzickou uvolněnost. smysly jsme měli lehce zpomalené. nepodléhali jsme panice. v klidu jsme dojeli autobusem domů. po několika spíše příjemných hodinách pocity vyprchaly. účinek neměl žádnou nepříjemnou formu kocoviny, ale možná jsme pak šli ještě na pivo...

amanita muscaria, vz. 2012