Bluesový víkend

Podzim si přestal nechat říkat babí léto. Tedy je to tu. Za dva týdny dušičky, můžeme si lehnout k našim předkům do studených rovů a nechat zetlít svou hmotu ve shodě se spadaným listím a smeteným bordelem z cesty. Včera ještě bylo hezky, i když sluníčko tu nevylezlo a šplhalo raději po horách, ale večer se v některých místech okresu udělala mlha s viditelností pár metrů a ta už asi vydrží do lednových mrazů.

V pátek přijel do Slaného Jan Spálený. Viděl jsem ho tu už jednou, ještě ve starém Dividýlku, ale to už je hafec let. Jan Spálený je už starý pán s hlasem sípavým a chraplavým, splňuje tedy atributy starého bluesmana. Navíc stále ještě zraje a podává neuvěřitelně bohaté svědectví o svém celoživotním muzikanství. Takový koncert je pak opravdu zážitkem na dlouhá léta.

Pafčounův memoriál, to je taky blues, protože když to s třicetiletým klukem sekne v kuchyni, když si zrovna dělá kafe den po turnaji v nohejbale, který odřediteloval, tak to je prostě smutný podzimní blues, a to, že to jeho kamarádi drží dál, že se hraje nohejbálek a pije se přitom pivo na vzpomínku na Pafčouna, to je slánský mlhavý podzimní blues party lidí, který poznali první zásek do svýho kusu lesa.

A večer zase blues. Tou mlhou, která by se fakt dala skoro krájet jak cestou k Rákosníčkovu rybníku, se Bělouš statečně prokousal až na vršíček do Bilichova, abych si mohl vychutnat klidný večer se skupinou The Bladderstones. Hostinský Petr Houška pozval partu mániček různého věku a už to jelo, Cream, Muddy Waters, Jimi Hendrix a už se tančilo a pařilo a byla půlnoc a já jsem se zase s Běloušem prokousával tou podzimní mlhou a z telefonu mi hrálo smutný ranní blues o holce, která byla večer s tebou, ale ty jsi ráno sám....