Slovo a dílo!

Převzato z Wikipedie:

Opričnina byl zvláštní správní systém v carském Rusku, jehož podstatou bylo rozdělení státu (území, úřadů, pokladny, hlavního města) na dvě části, zemštinu tradičně spravovanou zemskými orgány v čele s bojarskou dumou a opričninu, nacházející se v přímém carově vlastnictví. Zpočátku patřila do opričniny polovina, později až dvě třetiny moskevského území, především centrální oblasti s kvalitnější půdou. V opričnině zřídil car stejné orgány, jako byly v zemštině, dvůr, příkazy, dumu ad., zamýšlené nové typy orgánů státní správy nevznikly.

Opričnina byla zaměřena proti mocenským a separatistickým snahám bojarsko-knížecí aristokracie, jejím hlavním cílem mělo být prosazení absolutistické moci panovníka, samoděržaví. Jeho hlavním mocenským nástrojem se stalo opričné vojsko, neboli opričníci, původně tisíc mužů tvořících carovu osobní gardu, jejichž počet se rychle rozrostl na šest tisíc. Rekrutovali se především ze střední poměstné šlechty, ale byli zde také příslušníci starobylého moskevského bojarstva, kteří se vyznamenali zvláštní oddaností carovi, cizinci a dobrodruzi. Opričníkům byla přidělována poměstí na území opričniny, kromě toho byli odměňováni ze zvláštní daně, která se vybírala ze zemštiny. Jejich odznakem byla psí hlava a koště.

Opričníci měli v podstatě funkci tajné policie. Pátrali po nepřátelích, vyslýchali je a mučili. Stáli mimo zákon, a proto si nikdo na ně nesměl stěžovat. Na denním pořádku byly konfiskace majetku a masové popravy Ivanových odpůrců, a to skutečných i domnělých, konaly se trestné výpravy proti městům či celým újezdům.

To bylo za prvního cara Ivana Hrozného. Přenesme se o několik století a ještě o několik desetiletí vpřed někam okolo roku 2030 a nahlédněme do Ruska takového, jak ho vidí ruský spisovatel Vladimir Sorokin. Gosudarstvu ruskému vládne osvícený absolutistický panovník, Gosudar. Rusko je obklopeno Stěnou, aby žádné cizácké a dekadentní myšlenky čistou duši ruskou nekazily. Vše evropské a západní je v Rusku zakázáno. Nepije se Coca - cola, ale ruský kvas. Nakupovat se nechodí do supermarketů, ale do Lidových stánků, kde si pohodlně vyberete ze dvou druhů ruského zboží od každého. Obchoduje se pouze s Čínou, protože v Číně se stejně uskutečňuje prakticky veškerá světová výroba. Čínština je druhým dorozumívacím jazykem a módní řečí novodobé šlechty. A spoustu dalších zvláštností má tento stát.

Nad tím vším bdí a stát chrání opričníci. Oddíl osobní gardy Gosudara dohlíží nad neomezenou mocí jeho a oddaně mu slouží. Krutě trestá ty, kteří upadli v nemilost, a nevynechá příležitost přispět Gosudarovi nějakým tím zlatým z druhé ražby z konfiskací, úplatků a vydírání.

Věru zvláštní svět nám Sorokin předkládá. A bez iluzí můžeme pozorovat, jak jeden z opričníků prožívá svůj den. A že se během jednoho dne semele věcí! Kdo má rád určitý posun v realitě a přitom už vyrostl z draků a elfů, přijde si na své. Vynikající překlad Libora Dvořáka jen umocňuje opravdu ruskou atmosféru knihy. Není to úplně lehké čtení, ale je vykoupeno příjemně mrazivým pocitem. Zatím příjemně. Protože nikdo neví, co bude za pár desítek let s Ruskem, Evropou, světem.