Za Vojtěchem do Žamberka

Svátek svatého Vojtěcha se blížil a s ním i šance na přijatelné počasí na výlet. Přijatelné, ba přímo letní, bylo celý týden až do soboty, která byla studená a zatažená. Od neděle pak zas bylo hezky... Tak to chodí. Každopádně jsme se v pátek po práci sešli v Praze na Hlaváku tři: já, Keebl a Mejtrix. A večer už jsme seděli u Vojtěcha doma a jedli a pili a doplňovali energii po dlouhé cestě.

Vojtěch je Slaňák jak poleno, ale protože je nanotechnik a má to v hlavě trochu jinak než ostatní nehetnatci, tak odešel pracovat do laboratoře nedaleko Letohradu, kde celý den nutí molekuly, aby se chovali podle toho, jak on chce, případně zkoumá cosi na vepřových vnitřnostech. Doma má kocoura a lehkou nehygienu, kterou on nazývá chaosem. Byl rád, že jsme přijeli. My jsme taky byli rádi.

vojtěch byl rád

V sobotu jsme se vydali na výlet. Měli jsme v plánu prozkoumat některé z hradních zřícenin, jichž je v údolí Orlice dostatek. Ale nepříjemné studené počasí a i naše pohodlnost nás nakonec odradily. I tak byl den pestrý. Hned za domem, kde Vojta bydlí, sídlí firma Velorex upomínající na populární plachtovou trojkolku.

Naším prvním cílem byl Kapelský vrch s kaplí svaté Rozálie a rozhlednou Rozálkou. Hezké místo na maloměstskou procházku. Díky přítomnosti vodních staveb jsem si připadal trochu jak na procházce ve Slaném na Hájích.

rozhledna rozálka

kaple svaté rozálie

keebl to taky fotil

Rozhledna byla zavřená, ale to nevadilo. Sešli jsme zase z vrchu dolů. Nepříjemně foukalo a my jsme se před turistickým rozcestníkem rozhodli, že změníme typ výletu a pojedeme se podívat do Letohradu. Vlak nám nejel, tak jsme se vydali k žambereckému sídlišti na autobus. Cestou nás potěšila ulice s řadou rozkošných šumperáčků.

Ještě jsme stihli polívku s játrovými knedlíčky v sympatické hospodě U Vavřičků a pak jsme se přesunuli do Letohradu, vzdáleného sedm kilometrů.

Letohrad je stejně velký jako Žamberk a celkově jsou si obě města podobná. Zajímavostí je, že název Letohrad vznikl uměle a používá se až od roku 1950 po spojení několika obcí. Z autobusu jsme vystoupili na pěkném náměstí se zachovalými barokními domy.

fotící keebl a vojta s mejtrixem na letohradském náměstí

dominantou náměstí v letohradu je morový sloup

Hlavním cílem naší prohlídky byl zámek. Pochází ze 17. století a mně připomínal zámek na Smečně. V zámku je umístěna restaurace, kde jsme se po prohlídce parku pořádně najedli.

K zámku patří velice pěkný anglický park s umělou jeskyní, počmáraným altánkem a voliérou s papoušky.

umělá jeskyně - podobné jsou na slánské hoře

úplně počmáraný altánek

v parku už rostla jarní květena

Nahoře na kopci nad parkem se vyjímala budova, která mě na první pohled zaujala. Přípomínala balkánské monastýry ztracené v úbočích karpatských hor. Byla to ale kaple sv. Jana Nepomuckého z osmnáctého století, která stojí na místě, kde stával hrad Kyšperk.

kaple svatého jana nepomuckého mi zdálky připomínala balkánský monaštýr

kaple je ze všech stran obehnána zdí

Po jídle jsme se vydali zpět do Žamberka. Odpočinuli jsme si u Vojty doma a vyrazili na prohlídku města. Hned za hospodou U Vavřičků, kde jsme dopoledne čekali na autobus, je vstup do zámeckého parku. Park je daleko větší než ten u letohradského zámku.

Nedaleko zadního vstupu do zámku se nalézá půvabné zákoutí s kašnou a věží.

Samotný zámek podlehl v minulosti mnoha přestavbám. Ta barokní mu přinesla krásný park, ta z let 1987 až 1991 zase podivnou montovanou nástavbu internátu patřícího k učilišti, které v zámku sídlí.

zadní vstup do zámku z parku

vstupní brána do zámku

Žamberecké náměstí je pěkné a útulné. Také mu vévodí morový sloup a radnice neobvykle umístěná v rohu náměstí.

radnice v rohu náměstí, vlevo morový sloup

Zbytek programu se sestával z návštěvy několika restauračních zařízení. Dlužno říci, že jsme nebyli zklamáni a večer jsme si pěkně užili i přes narůstající únavu.

Výlet za Vojtěchem do Žamberka se vydařil, i když nakonec nebyly splněny určité cíle turistického charakteru. Celkově ale vládla spokojenost a snad se nám i podařilo trochu rozptýlit našeho hostitele v jeho nelehkém životním údělu nanotechnika.