Mlaďoši nepřišli aneb Zakletý zámek pana ředitele

... v návaznosti na pondělní výlet rozhodli jsme se s panem ředitelem keeblem pro kratší a jednodušší výlet, také v souvislosti s večerními čarodějnicovými akcemi... slanému nejbližšími městy, kterými protéká ohře, jsou budyně nad ohří a louny. v prostoru mezi těmito městy se také náš úterní výlet odehrával...

Vodní hrad v Budyni nad Ohří nechal postavit Přemysl Otakar I., ale největší chvíle slávy zažíval za vlády Zajíců z Hazmburka. V 16. století byl částečně přestavěn na zámek a pracovala v něm alchymistická dílna. Ta nakonec Jana Zajíce zruinovala a on musel zámek prodat. Pan ředitel Keebl projevil přání vodní hrad navštívit, neboť se mu zatím nepodařilo absolvovat prohlídku. Ale ani tentokrát se mu nevedlo lépe... Do Budyně jsme dorazili v 11:15, v 11:30 měla být druhá prohlídka toho dne. V 11:40 ještě stále nikdo v pokladně nebyl, jen jsme dostali informaci, že "pani je s lidma nahoře". Vzhledem k tomu, že jsme se mohli na pokladně dočíst, že na prohlídku je potřeba pěti osob, rozhodli jsme se odjet a vrátit se po polední pauze. Jeli jsme na oběd do Libochovic, do velice příjemné restaurace, která se jmenuje Konírna. Na třináctou hodinu jsme se vrátili zpět. Paní průvodkyně byla v pokladně, ale stále jsme byli jen ve dvou. "Byli tu nějaký mlaďoši a asi šli na oběd. tak chvilku počkejte." Čekání na mlaďoše nebylo úspěšné. Výlet do Budyně skončil obchůzkou hradeb, hradu a prohlídkou malého lapidária...

hrad v budyni měl původně uzavřené nádvoří. zbyla tedy vlastně jen půlka.

hradby vodního hradu

ač prošel úpravou na zámek, zvenčí působí budyňský hrad stále mohutně

vstupní brána do hradu

domy na budyňském náměstí mají gotické jádro

dominantou náměstí je kostel sv. václava

v 11:25 byla pani pořád s lidma nahoře

Přemýšleli jsme, co by ještě v okolí mohlo stát za návštěvu. Do libochovického zámku se nám nechtělo,ale já jsem si vzpomněl, že při průjezdu Libochovicemi vídám směrovku odkazující k židovskému hřbitovu. Vydali jsme se tedy tam. V Libochovicích nás vedla odbočka podél trati k cihelně. Tam jsme přehlédli cestu ke hřbitovu, obrátili se zpět a vydali se nahoru po silnici na Klapý ke křesťanským hřbitovům. Za nimi jsme židovský hřbitov hledali a objevili hezký pohled na Libochovice.

Po kratších peripetiích jsme za pomoci místního informátora hřbitov našli a byli upřimně překvapeni. Na tomto hřbitově se pohřbívalo od 16. století až do roku 1939. Je nejen zachovalý, ale je o něj vzorně pečováno, jak dokládal chlapík s kanystry s dezinfekčním roztokem, právě v době naší návštěvy hroby ošetřující. Tichá krása hřbitova nepotřebuje dalšího komentáře...

Cestu domů jsme si protáhli hledáním Pátku nad Ohří. V něm je totiž zámek, na který jsme se ještě chtěli podívat. Nemohli jsem ale najít odbočku do Pátku. Tušili jsme ho na druhé straně řeky Ohře, ale jak se k němu dostat? Dostali jsme se skoro až do Loun. Opět za pomoci místních informátorů jsme dojeli až do Stradonic, které správně tvoří součást nám už dobře známé Peruce. Pátek je dva kilometry od Stradonic a je to tichá a klidná obec na břehu řeky. Zámek byl ukrytý za zdí, nebyl skoro vidět a navíc jsme zjistili, že je zavřený. Nedalo se nic dělat, na zámky nám ten den nepřálo štěstí. Malebnou krajinou jsme se za hezkého jarního odpoledne vraceli domů.

nejenže jsme se do zámku v pátku nedostali, ale nebyl ani pořádně vidět

Poznámka na závěr: Cestou jsme zaznamenali pěkný folklorní zvyk. Po ulicích obcí v okolí Budyně, Libochovic a Peruce byly rozmístěny figury čarodějnic, samozřejmě v souvislosti s pálením čarodějnic ten večer. Tento zvyk jako mávnutím proutku zmizel s hranicí krajů. Tedy v Telcích ano, v Klobukách nic.