Velíz
Veles je chtonický bůh, jako vládce podsvětí (říše mrtvých) a ochránce dobytka byl také patronem majetku (obojí spolu souvisí, podsvětí je dle některých kultur místem pokladů a dobytek je v archaických kulturách považován za znak bohatství), proto mohl být také stvrzovatelem smluv a patronem obchodování. Pod vlivem křesťanství (a s ním spojeného potlačování pohanských zvyklostí) se mohl bůh Veles přetransformovat v lidové kultuře do postavy čerta. Snad i Veles jakožto ochránce dobytka mohl mít na hlavě rohy (byť to není skutečně prokázáno) a kulhat.
Já jsem vlastně nenašel žádný spolehlivý důkaz, že na Velízi byla svatyně boha Velese. Ale doba pohanská je v Čechách zahalena tak zřídka prostupným závojem tajemství, že na tom nic překvapivého není. Název hory by jménu boha odpovídal, archeologické nálezy také. Písemný důkaz jako téměř vždy chybí...
Atmosféra toho místa je ale neopakovatelná. Překvapivě prudký výstup na významný krajinný bod není zakončen plošinou, ale úzkým hřbetem, na jehož severovýchodním konci byla umístěna asi dva a půlmetrová socha Velese. Plošinka u sochy je příliš malá, je pravděpodobné, že pokud nějaké obětiště na Velízi bylo, bylo níže ve svahu, tam kde je svažitá plošina za hřbitovem s kostelem. Nebylo by překvapivé, že právě křesťanský kostel stojí na místě starší svatyně. Dnes střeží působivou horu Velíz dřevěný bůh s přísným výrazem. Jako by se chmuřil nad lidskou mělkostí a nízkostí a pohrdal hemžením okolo své sochy. Ostatně jako vládce podsvětí dobře ví, jak lidská pošetilost končí...
Komentáře
Okomentovat