řípem a podřipskem

Výprava na českou svatou horu Říp byla již doprovázena bzukotem čmeláků, zpěvem tokajících pěvců, zmatenou včelou na tváři mého kolegy či slunéčkem sedmitečným prodírajícím se pralesem na mém lýtku. Ano, tento výlet můžeme považovat za letošní první jarní. Navštívili jsme nejen střed světa starých Čechů, ale i nedalekou Roudnici nad Labem a jeden krásný kostel na břehu Labe.

Hora Říp je skutečně magickým místem. Zdaleka viditelná kupa s rozsáhlou vrcholovou partií ležela uprostřed původního slovanského osídlení, byla středem země kmene, který okolo hory žil, a tím i místem, kterým prochází osa celého světa, sloup, který drží nebe, zemi a podsvětí pohromadě. Jak ostatně dokládá i obrázek převzatý z knihy Dušana Třeštíka Mýty kmene Čechů:

Na Řípu stojí rotunda sv. Jiří. Zdaleka viditelný kostelík opět jen dokazuje důležitost tohoto místa pro kmen Čechů. Na místě dnešní rotundy stála zcela jistě rotunda starší, postavená pravděpodobně Boleslavem I. nebo jeho synem stejného jména. Kostel na holé a pusté hoře, v jejímž bezprostředním okolí navíc nebylo nijak husté osídlení dokládá jediné - měla pro Čechy a pro českou vládnoucí vrstvu symbolický význam. Původně byla rotunda zasvěcena sv.Vojtěchovi, ale při přestavbě Soběslavem I. byla zasvěcena sv.Jiří. Oba světci byli slaveni ve stejný den, navíc je zde opět nabíledni symbolika spojující vítězství českého knížete nad německým vojskem, sv.Jiří, který zabíjí draka, a slovanského boha Peruna, který zabíjí svého věčného nepřítele zmije. Perun se do západoslovanských představ po christianizaci obyvatel plynule převtělil právě do sv.Jiří.

Dnes je Říp s rotundou oblíbeným výletním cílem Čechů, jak doložila hojnost jejich výskytu při naší dnešní návštěvě. Všichni si fotí rotundu a sebe před rotundou, vyfotil jsem si tedy rotundu také:

Po posezení stranou od návštěvnického ruchu jsme čerpali energii z hory i z jarního sluníčka při malém skromném pikniku. Poté jsme sešli z Řípu dolů a odjeli do Roudnice nad Labem na krátkou prohlídku města a na uspokojení hladových žaludků.

Co vlastně vědí Slaňáci o Roudnici? Troufnu si tvrdit, že toho mnoho není. V Roudnici stával už začátkem 13. století hrad, přestavěný později na zámek, který je dnes ozdobou centra města. V Roudnici byl přes Labe postaven třetí nejstarší kamenný most v Čechách. V historickém centru se také nachází několik zajímavých památek, z nichž některé se staly cílem mého fotoaparátu. Každopádně stojí Roudnice ještě za další návštěvu, ať už kvůli starému židovskému hřbitovu s náhrobky z renesanční i barokní doby, nebo třeba kvůli Kratochvílově rozhledně, která je fukcionalistickou perlou.

Ozdobou Roudnice je zámek, jenž je bývalým hradem prošlým rozsáhlými přestavbami hlavně v barokní době.

Uprostřed náměstí stojí působivá socha sv. Vojtěcha.

Půvabná ulička propojuje Karlovo a Husovo náměstí.

Městská hláska ze dvou různých pohledů. Renesančně barokní věž dnes slouží jako rozhledna, ale během naší návštěvy byla zavřená.

Zákoutí okolo hlásky a Husova náměstí.

Kostel Narození Panny Marie ze 14. století stavěl na zakázku biskupa Jana z Dražic stavitel Vilém z Avignonu a byl barokně upraven Octaviem Broggiem.

Další z roudnických věží je městská zvonice.

Mistr Jan Hus před budovou Podřipské rolnické záložny, dnes pošty.

Výzdoba budovy spořitelny.

Ve dvoře jednoho z domů na roudnickém náměstí se nachází pizzerie Vavřinec, kde nám udělali moc dobře...

Za poslední naší zastávkou jsme jeli několik kilometrů za Roudnici podél Labe přes Hrobce a Libotenice. Za nimi na břehu řeky stojí Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské s bývalou zvonicí. Kostel je připisován litoměřickému stavitelovi italského původu Octaviu Broggiovi a byl postaven na počátku 18. století. Pohleďte, jak půvabným a kouzelným místem je tento kostel:

Vzhledem k tomu, že kostel stojí přímo na břehu Labe, bývá ohrožován často povodněmi. Červená čára je z roku 1845, cedulka nad ní je z roku 2002 a je ve výšce asi 230cm.

Interiér kostela jsem vyfotil otvorem po klíčové dírce:

Pohledem na řeku Labi jsme se s Roudnickem rozloučili...