Za poznáním našeho kraje - Velvary, Malovary, Nabdín

Královské město Velvary je dnes tichým, malým městečkem, kde čas neběží, ale loudá se klidným tempem. Město a jeho okolí tvoří přirozený mikroregion. Pro nedaleké Slaný je to blízký a pohodový soused, ale spousta Slaňáků nikdy pořádně ve Velvarech nebyla. Pojďme si toto město přiblížit.

Svou cestu ale začneme cestou ze Slaného přes Dolín na Hobšovice a dál na Nabdín. Vyhneme se tedy hlavní silnici a ještě před Hobšovicemi se můžeme zastavit u božích muk, od kterých je krásný výhled do kraje, jemuž je nápisem na křížku požehnáno.

Podél Bakovského potoka dojedeme do Nabdína, dříve se používal také název Nábín. Je to malá vesnice, jíž vévodí kostel sv. Barbory. První zmínka o vsi se týká roku 1045, ale je to pozdnější falzum a datace je nejistá. První spolehlivá zmínka je z poloviny 14. století , ale kostel sv. Barbory je určitě starší, pravděpodobně z druhé poloviny 12. století. Na konci 16. století se Nabdín dostal do vlastnictví města Velvary, se kterými pak sdílel dobré i zlé až do reforem roku 1848.

Za zmínku stojí krásný starý hřbitov a dřevěná zvonice, obojí v těsné blízkosti kostela sv. Barbory.

Zatímco Nabdín leží na soutoku Zlonického a Bakovského potoka, tak Červený potok, který teče od Slaného, se vlévá do Bakovského na okraji Velvar, tam, kde byla louka, později zřejmě s rybníkem, pozdějším velvarským koupalištěm, pod bývalou vesnicí Malovary.

V Malovarech je doložena tvrz už v první čtvrtině 13. století a zřejmě z té samé doby pochází i raně gotický kostel Všech svatých. Ten byl dokonce kostelem farním, takže se dá soudit, že ještě na konci 14. století nebyly Velvary nijak důležitějším sídlem než Malovary. To vše se mění po povýšení Velvar na město a rošíření jejich areálu. Na začátku 16. století Velvary Malovary koupily a od těch dob je to pouhá čtvrť Velvar. Několikrát přestavovaný kostel Všech svatých stále stojí, okolo něj je hřbitov chudý na počet náhrobků, ale stále funkční a v rohu u brány stojí zvonice, snad z 15. století, poslední doby rozvoje obce Malovary.

Ve Velvarech si člověk uvědomí rozdíl mezi královským a poddanským městem bez ohledu na velikost. Zástavba respektující hradební systém, sebevědomé náměstí s barokní radnicí a přeci jen charakter města velikosti městečka místo charakteru vesnice velikosti městečka.Jinde to samozřejmě neplatí, taková Telč je sebevědomá až až.

Je trochu s podivem, že seriozní media jsou stále ochotna opakovat nesmysly pohádkáře Hájka z Libočan, každopádně první zmínka o Velvarech je z roku 1282. Přesně o 200 let později jsou Velvary povýšeny na město. Z doby pozdně gotické a renesanční pochází většina památek, které dávají Velvarům svou osobitou tvář. I takhle malé město může mít impozantní stavby jako je kostel sv. Kateřiny nebo Pražská brána, středověké uličky za kostelem, okružní cestičky v bývalém hradebním systému a další půvabná zákoutí.

Perla Velvar leží ale trochu stranou. Je jí totiž jednolodní renesanční kostel sv. Jiří, který byl postaven coby hřbitovní kostel v letech 1613 - 16. Tento kostel je opravdovým malým klenotem pozdní renesanční architektury. Od okraje hřbitova, který svatého Jiří obklopuje, je vidět skromné, ale přesto působivé panorama velvarských věží, ke kterým se hrdě hlásí i věž hasičské stanice. Zdejší sbor totiž patří k nejstarším v Čechách. Atmosféru Velvar doplňují drobné památky jako jsou třeba barokní sochy Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, morový sloup na náměstí nebo třeba i zapomenuté stavby za branou, jako třeba funkcionalistická synagoga, možná poslední postavená v republice před druhou světovou válkou, ale také soubor rodinných domů Spořilov v jednotném stylu z roku 1936. Překvapivými rodáky z Velvar jsou například Václav Klement, zakladatel mladoboleslavské škodovky, nebo herec Divadla Járy Cimrmana, Jaroslav Vozáb.

Velvary stojí za návštěvu. Ne kvůli restauracím s michelinskou hvězdou, ale kvůli opravdovému kusu historie, kterou město prožilo.