Víkend se strejdou Ivanem - den první: Rozházelí pozůstalí, strašidelný kostel i vraždy v Kolinci

listopadu 09, 2016

Nápad na podzimní dovolenou se zrodil už před nějakou dobou. Domluvili jsme termín a já na druhý pokus sehnal ubytování v chatce v kempu s celoročním provozem s názvem Eurocamp Běšiny. Asi 15 km na jih od Klatov. 150 km ze Slaného. Já a Keebl jsme nakoupili jídlo, Hmota sehnal vše další. Ve čtvrtek před výročím republiky jsme o půl šesté odpolední, ještě za letního času, před soumrakem, dorazili do kempu. Recepce byla zavřená, ale měli jsme klíč a povlečení nechané v restauraci. Kam jsme pak ani jednou nešli ani na pivo ani na jídlo. Chatka vypadala lépe než leckteré stálé bydlení. Pak jsme šli do hospody. Pivnice Běšiny. Žádné překvapení. S předstihem mohu napsat, že tam v pátek byli titíž lidé jako ve čtvrtek, jen obsluha byla jiná. Místo mladé brigádnice s roztomilým předkusem v pátek sázel piva na stůl s razancí kovářského pomocníka urostlý chasník. Pivo Gambáč, nakládaný hermelín, černý čaj, obvyklé lihoviny.

V pátek dopoledne jsme šli zaplatit ubytování na recepci. Povídavá recepční nejdřív myslela, že jsme přijeli na běžecké závody, ale naše ujištění, že tady rozhodně běhat nemíníme, ji nevyvedlo z míry a vysypala z rukávu několik místních zajímavostí i se stručnými nástiny tras. Dostali jsme doporučení na Rajský mlýn, kde se kdysi vraždilo, a také na usedlost s romantickým názvem Pohádka. "Tam si to pronajal ten vrah Roubal, vraždil tam lidi," pokračovala v morytátních informacích paní recepční. Ještě nám doporučila nějakou kryptu, zřejmě tím myslela šlechtickou hrobku, ke které jsme nakonec nešli a která měla být asi zdevastovaná, protože, jak paní řekla: "Jsou tam vyházený ty pozůstalí!" Záměna pozůstalých za ostatky nám nehnula jediným svalem ve tváři. Ale jako důležité téma nám to zůstalo celý víkend. Hlavním tématem ale byla postava jednoho z nejznámějších českých vrahů, sériového vraha Ivana Roubala. Nastudovali jsme si o něm dostupné informace a našli obrázky. Tak nás tento usměvavý vousatý pán, který své první oběti dával sežrat prasatům, provázel celý víkend...

Po nutných konzumačně aplikačních procesech jsme vyrazili na cestu. Krajina je zde kopcovitější než jsme zvyklí, přeci jen je to podhůří Šumavy a součást CHKO Šumava, některé vrchy dosahují i více než 800 m.n.m. Na stoupání jsme si brzy zvykli a dostali se k obci s názvem Rajské. Vše začalo mrtvou myškou na cestě. Jak už to tak bývá.

V Rajském jsme oddechli u malé zvoničky a zase stoupali dále. Krásné počasí umožňovalo očím nasávat syté barvy podzimu a daleké výhledy do kraje. Vyšli jsme na silnici k Čachrovu. Tam nás vítal svatý s houbou a netopýří Ježíš.

Klesali jsme do tzv. Rajského údolí k říčce Ostružné okolo Rajského mlýna. Tam vraždil pocestný mládenec v roce 1926. Zavraždil několik lidí včetně malého dítěte. Na svědomí měl i vraždy na jiných místech. Místo strašidelného mlýna jsme ale došli k úplně rekonstruované budově, která navíc patří nějakým buddhistům. Znak Óm na kůlně a socha sedícího Buddhy pod stříškou na vyvýšené zahradě nás nenechávaly na pochybách. V okolí usedlosti byly rozvěšeny buddhistické práporky. Popili jsme tu kávy a vydali se k můstku přes Ostružnou.

Můstek přes Ostružnou jsme nakonec nepřešli a zůstali na levém břehu. Říčka v podzimním světle vytvářela malebné partie, které doplňovaly chaty vysoko nad břehy nebo přímo u vody, skály nad cestou i stromy s listím v těch nejkrásnějších barvách. Šli jsme tak okouzleni krásou několik kilometrů, až jsme došli do vesničky Nemilkov, kde na bývalém zámku visela česká vlajka olbřímích rozměrů a kde na bývalém hřišti ty barvy zářily úplně nejvíce a louka na místě hřiště změnila se v krásné zelené jezírko plné slunečního světla.

Pod Nemilkovem jsme se vrátili k Ostružné a pomalu se blížili k Velharticím. Před nimi nás ale čekaly dva hřbitovy. Ten první byl židovský, byl zřízen v 19. století, v posledních letech rekonstruován a zároveň také uzavřen. Druhý hřbitov obklopuje tajemný a strašidelný kostel sv. Máří Magdalény. Vede k němu březová álej a poslední, co vidíte pozitivního, je malovaný Ježíš nebo kdo to má být na soklu cestou ke hřbitovu. Samotný kostel je strašidelný od pohledu, křivý, bachratý a jakoby špinavý. Vypráví se o něm děsivé věci, dá se to najít na internetu. My jsme tam nic konkrétního nezažili, bylo tam i docela dost lidí kvůli tomu, že byl svátek a blížící se Dušičky. Ale moc příjemné místo to tedy opravdu není.

A pak už Velhartice jako hlavní cíl dnešního dne. Malebné podhorské městečko s náměstím na vršku, s uličkami pod ním a s pěkným kostelem. Před městečkem zajímavá připomínka na veřejné stavby, které zvedaly ekonomiku po velké krizi v roce 1929. A hlavně hrad a zámek. Rodové sídlo Bušků z Velhartic, kteří patřili mezi hlavní spojence Lucemburků v českých zamích a nejmocnější rodiny té doby. Impozantní ruiny hradu doplňuje budova zámku. Stihli jsme do areálu hradu nakouknout jen chvíli před zavřením, takže to pěkně vyšlo.

Pod Velharticemi jsme se vrátili do údolí Ostružné a klidným lesnatým údolím jsme po málo frekventované silnici pokračovali podél jejího toku. Náš zájem se začal soustředit na nalezení hospody. Ve vesnici Ujčín slibovala cedule obědy, večeře, svatby, ale nakonec tam na nás vykoukl jen malý zámeček. Otevřenou krajinou jsme došli do městyse Kolinec. Název vznikl z malého Kolína (konkrétně Malý Kolín Královnin), ale, jak jsme byli poučeni v hospodě v Běšinách, musí se to vyslovovat krátce. Kolinec. Nejdřív jsme navštívili pěkně zachovalý židovský hřbitov, pak už se chystali najít restauraci. Ale to není kraj dobré gastronomii úplně zaslíbený. Před hospodou byla cedule s nápisem Dnes kuchyně do 14h, všude temno, okny jsme vidělo světlo jen nad jedním stolem, pak si ještě zatáhli závěsy... Nešli jsme tam, nakoupili si ve večerce a seděli na autobusové zastávce v tomhle divném, nesympatickém městečku, bývalém Malém Kolíně Královnině. Měli jsme pocit, že se tu vraždí na každém temném dvorku mezi domy. Pocit neútěšnosti vyvrcholil na nádraží jakoby vystřiženém z filmu Davida Lynche. Večerním vlakem jsme se pak vrátili do Běšin a ukončili v hospodě první den.