Arizona J.J.Paulíka

Spisovatel Jaroslav Jan Paulík je polozapomenutou a pro mě donedávna úplně neznámou postavou české literatury. Narodil se v Pelhřimově roku 1895, vystudoval filologii, učil na obchodní akademii a byl literárně činný jako novinář, literární kritik a překladatel. Kromě literatury se odborně zajímal o film a rád cestoval. Jeho literární dílo je pestré. Je to řada drobných útvarů: fejetony, kritiky, trampské písně, básně, drobné prózy. Jeho nejvýznamnější díla jsou trampský román Arizona, dále Sentimentální cesty - cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru, další román Utonulá, který situoval do rodného Pelhřimova, stejně jako povídky Ošklivá tvář lásky. Od literatury s romantickým nádechem - cestopisy, trampské prostředí, se dostal k psychologicky laděným prózám. Byl to statečný člověk zapojený do protinacistického odboje. Byl odhalen, uvězněn a odsouzen k 10 letům v káznici, kde už po osvobození, 13.5.1945 umírá na celkové útrapy v 50 letech.

Komunistickým režimem nebyl připomínán, rehabilitace se dočkal v 60. letech, kdy byla vydána v druhém vydání Arizona, a také byl uveden do Síně pelhřimovských literátů, která ovšem za normalizace opět zanikla. Dnes můžeme osobnost Jaroslava Jana Paulíka vnímat jako součást moderní avantgardní literatury první poloviny 20. století a zároveň jako příslušníka humanistického a demokratického proudu kulutrních osobností, který byl těžce postižen nacistickou okupací a zánikem první republiky.

Já jsem se s Jaroslavem Janem Paulíkem setkal velmi náhodně. Při jedné ze svých ne příliš častých cest vlakem jsem se cestou od pokladny na perón slánského nádraží podíval do knihovničky, kde lidé zanechávají tam, kam dojedou, knihy na výměnu, případně tam nosí knihy, kterých se chtějí zbavit. A to já mám rád. A na vrchu ležela drobná knížka z Československého spisovatele, se jménem spisovatele, kterého jsem neznal, a s malou zelenou liškou, která vnucovala vzpomínku na Malého prince. Sáhl jsem po ní a přečetl ji za páteční cestu do Nymburka a za sobotní cestu z Nymburka.

Přitom to není až zas takový zázrak. Arizona bývá nazývána prvním trampským románem, má tedy určitý punc a je zajímavá jako literární artefakt a doklad určité subkultury zachycené v reálné době svého šíření, tedy bez pozdějších romantických příkras. Přitom je samozřejmě Arizona romantická dost, prostředí okolí řeky Sázavy, letní atmosféra, milostné vztahy, ale i drsný Žižkov jsou atributy dostatečně romantické. Nejinak postavy se svými sny, neukotvenými vztahy, vyhraněným rozporem mezi všedními dny a víkendovými dobrodružstvími a v neposlední řadě i četnický boj proti trampům se smrtí jednoho z hlavních hrdinů, podobnou smrti Jánošíkově nebo smrti Robina Hooda. Nechybí ani v lásce štědrá cikánečka provozující potulnou střelnici, jež nechá pamatovat jak na Rozmarné léto, tak na o několik desítek let mladší Hrubínovu Romanci pro křídlovku. Arizona je kniha naplněná vábivou a voňavou atmosférou letní noci. Přitom v ní nechybí momenty jak drsné, tak i psychologicky těžší. Trampové, kteří přijdou do kina na kovbojku, ho zdemolují po zákazu promítání filmů s kovbojskou tematikou, i rozpolcený život hlavního hrdiny nás vrací do reality všedních dnů poloviny dvacátých let, kdy různí úředníci, účetní, příručí a další mladí muži každou sobotu odpoledne vyměnili saka za kovbojské vesty a stetsony a Posázavským pacifikem vyráželi vstříc novým dobrodružstvím a láskám.