Z Klášterce na hrad Egerberk a do Kadaně

Okolo Vánoc nebo Nového roku se vždycky snažím zorganizovat výlet, který má jako hlavní cíl trochu změnit vánoční rytmus přejídání se a válení u televize. Proto už před mnoha lety dostal poetický název Antisádlo. Letos jsme se v počtu pěti osob vydali do Podkrušnohoří, kde na řece Ohři vyrostla v minulých staletích pevná královská města i šlechtické hrady vysoko nad údolím. Využili jsme jednoho z nejlepších spojů, kterými se dá dostat do oblasti atraktivní na výlety a který jezdí přes Slaný o sobotách a svátcích ráno z Prahy do Jáchymova.

Vystoupili jsme v Klášterci nad Ohří a museli nejprve projít novější část města, tu panelákovou. Až poté jsme scházeli kolem zámku s expozicí českého porcelánu a opět stoupali na historické náměstí s krásnou novogotickou radnicí. Ve sváteční dopoledne jsme procházeli úplně prázdným městečkem, které tady, daleko od hlavní silnice s paneláky, mělo romantickou atmosféru doby, kdy tu vládnul rod Thunů, kdy se zde od roku 1794 vyráběl porcelán a v okolí nebyly ani mohutné elektrárny ani mnohakilometrové díry po těžbě uhlí. Procházku městem jsme zakončili svačinou u malých lázní nad řekou Ohře.

Poté jsme překročili řeku i hlavní železniční trať na Karlovy Vary a začali stoupat. Hned při první zastávce jsme při oddychování mohli obdivovat panorama města Klášterce. Pohybovali jsme se vlastně na samém okraji Doupovských hor. Museli jsme obejít vrch Mravenčák, abychom se dostali k našemu cíli, zřícenině hradu Egerberk neboli Lestkov. Ve stoupání se nám v pěkném pohledu objevily zříceniny dalšího hradu nedaleko Klášterce, Šumburku neboli Šumné. Pak už se před námi skrz bukový les objevil Egerberk.

Název hradu je odvozen od německého názvu řeky Ohře. Také se používá český název Lestkov podle vesnice, která leží na úpatí kopce s hradem. Doba výstavby hradu není známá, ale došlo k ní pravděpodobně už ve 13. století. Hrad často střídal majitele a byl také samozřejmě svědkem mnoha dramatických událostí. Kdo ví, zdali tam dodnes nestraší Wend z Illburka umučený hlady Vilémem ze Šumburka, s nímž se dostal do sporu. Od konce 16. století hrad pustnul. Jeho původní podoba také není známa. Pomůže nám rekonstrukce na této kresbě Jana Heřmana:

My jsme pak zastihli Egerberk v tomto stavu:

Od hradu byl také pěkný výhled do údolí Ohře a na protější hradbu Krušných hor. I na této nekvalitní fotce z mobilu můžete rozeznat vrch Mědník s kaplí.

Pak už jsme zahájili sestup, zas takové teplo přece jen nebylo, i když počasí připomínalo spíš přelom října a listopadu než druhý svátek vánoční. Pod kopcem ve vesničce Lestkov jsme se ještě jednou přes změť kabelů ohlédli za hradem Egerberk.

Cesta nás dále vedla moc pěkným úsekem nad roklí Rašovického potoka. Nad námi se vypínaly Rašovické skály. Touto cestou jsme došli do Rašovic na silnici, po které jsme pokračovali až do vesnice Zásada u Kadaně.

V Zásadě jsme odbočili na kroutící se serpentinu, která nás dovedla až k Ohři. Cestou byla odbočka k prameni. Když jsem jej chtěl prozkoumat, tak se mi pod nohou překotilo keramické korýtko pod pramenem a já si vymáchal botu v bahně. Nepříjemný zážitek způsobil, že jsem zapomněl i na focení. Podél pravého břehu Ohře vede cyklostezka. Po ní jsme po krátkém odpočinku došli až ke kadaňské vodní nádrži. První kadaňské věže, které jsme spatřili, patřily k františkánskému klášteru s kostelem Čtrnácti svatých Pomocníků.

Po architektonicky velice zajímavě upraveném nábřeží s nevšedním pojmenováním Nábřeží Maxipsa Fíka jsme došli pod kadaňský hrad, okolo kterého jsme vyšli do města. Krátký pohled na nádvoří hradu, který je využíván jako dům s pečovatelskou službou, a pak už jsme vstoupili na krásné kadaňské náměstí, kterému vévodí nádherná gotická věž radnice, morový sloup a farní kostel Povýšení sv. Kříže. Náměstí jsme si prohlédli, pak jsme se šli občerstvit do restaurace a v půl šesté odjížděli autobusem do Slaného, ale Kadaň a její památky určitě stojí ještě za návštěvu.