První jarní výlet

Výlet zároveň poslední v zimním čase. Ne moc dlouhý, celkem 11 kilometrů pěkně pěšky. Naším krajem, Pražskou plošinou s dalekými výhledy. Krajinou kousek od Prahy, konkrétně od letiště. Místy, která všichni Slaňáci znají z dálnice z cesty do Prahy, ale která nikdy nenavštívili.

Za pěkného slunečného počasí jsme s kolegou Honzou Čečrdlem vyrazili v sobotu odpoledne zastávkovým autobusem směrem na Prahu a dojeli jsme do Stehelčevsi. Honza z pozice ředitele Vlastivědného muzea okamžitě začal zkoumat stav vrat u statků, které jsme míjeli cestou ze vsi ven. Před podjezdem pod dálnicí jsme vpravo zahlédli nenápadný kopec. Je to Homolka, archeologické naleziště z doby eneolitu, konkrétně řivnáčské kultury. Poté jsme byli přivítáni ve Stehelčevsi a následně tuto obec opustili.

Prošli jsme okolo rybníka, který si oblíbilo početné ptactvo a začali stoupat ke dřetovickému kostelu sv. Václava. Ten byl postaven už v románských dobách, goticky přestavěn a nakonec upraven v barokním slohu. Hezký kostelík působí velice malebně hlavně zdálky.

Do Dřetovic do obce jsme vůbec nesešli a zůstali na vrstevnici. Prošli jsme po horním okraji obce a napojili se na žlutou turistickou značku ve směru na Libochovičky. Cesta vedla prostředkem rozsáhlé plošiny, nabízela daleké výhledy a pohodový výšlap bez terénních nerovností. Tady jsme se cítili opravdu dobře.

Kde nám pak bylo také dobře, byly Libochovičky. To je na přípražské poměry malebná a klidná obec nedaleko známého hradu Okoř. My jsme ale měli žízeň. Hospoda ve vesnici není, ale prý tam je pivní automat! O jejich existenci vím, ale s žádným jsem se nikdy nesetkal. Je tedy čas pivní automat vyzkoušet. Je umístěn ve stěně obecního úřadu nad molem s posezením nad rybníkem. Moc hezké místečko! Přečetli jsme instrukce, naházeli drobné a protáhli občanku čtečkou. Bohužel moji občanku nechtěla čtečka akceptovat a kolega ji s sebou pro jistotu neměl vůbec. Naštěstí se objevili lidé, kteří také šli automat okouknout a protáhli čtečkou svoji občanku. Tak jsme byli zachráněni a mohli jsme si na příjemném místě s hezkým výhledem na rybník vychutnat dobrou koutskou desítku.

Uspokojeni vydali jsme se pak dále. Nejprve údolím Buštěhradského potoka, od rozcestí u Podholí pak údolím potoka Zákolanského. Pomalu se šeřilo. Slunce vytvářelo barevné efekty na nebi. Nad námi na hřbetu jsme v soumraku rozeznali kostelík na Budči a pomalu jsme se blížili k cíli své cesty.

V Zákolanech z nějakého důvodu stále stojí socha bolševického ksindla Zápotockého a nad továrním komínem zapadalo slunce. Cestou k nádraží jsme se ještě otočili za bývalou továrnou na piána a pak se nechali odvézt vlakem do Kralup nad Vltavou.