Na vandru z Kosovy Hory do Vysokého Chlumce

Při plánování krátkého vandru se spojily tři skutečnosti. První, jako okamžitý impuls, byla žádost kamaráda Ondřeje, ať nějaký vandr vymyslím, k tomu se připojil již několik let starý záměr navštívit skanzen ve Vysokém Chlumci, kde má ředitel slánského muzea známého ředitele příbramského muzea, a nakonec blížící se Velikonoce, které poskytly luxusní čtyři dny volna. Z nich jsme využili první dva, Velký pátek a Bílou sobotu, a vyrazili jsem vlakem na Sedlčansko. Pro většinu z nás neprobádaný kraj jsme shledali čistě a prostě hezkým. Kopcovitá krajina se zalesněnými chlumy, rybníky, loukami a poli je pro vandrování ideální. Z hlavní trati z Prahy na Budějovice jsme přesedli v Olbramovicích na lokálku, takže romantický dojem byl umocněn.

Vystoupili jsme ještě před konečnou v Sedlčanech, v obci Kosova Hora, bývalém městečku s bohatou historií a hlavně s bohatou historií židovské komunity, která zde patřila k těm početnějším u nás. Kosova Hora byla založena ve 13. století jako horní městečko kvůli povrchové těžbě zlata a stříbra. Ale větší rozkvět nastal až po husitských válkách a následně v době jagellonské, kdy se zde usadili Židé a kdy i díky nim začalo městečko prosperovat. Rozkvět je doložen památkami. Kostel sv. Bartoloměje, několikrát přestavovaný, má zachovalé románské detaily a renesanční sgrafita. Renesanční zámek vznikl přestavbou středověké tvrze. Na náměstí stojí kašna s Janem Nepomuckým. Na hřbitově stojí kaple sv. Michaela archanděla z první poloviny18. století, kdy byl založen i nový hřbitov. Na tomtéž hřbitově je i hrobka šlechtické rodiny Mladotů ze Solopisk, což je dílo Josefa Kotěry, ale já to bohužel nevěděl předem, takže jsem si hřbitov vyfotil jen z venku a spěchal za ostatními do pivovaru Krčín. A pak ještě ty židovské památky. Synagoga a okolo ní dodnes patrné ghetto a židovský hřbitov. Na obec s asi 1200 obyvateli docela dobré.

Kostel sv. Bartoloměje s renesančními sgrafity

Zámek v Kosově Hoře

Most přes říčku Mastník

Synagoga

Židovská škola, dnes informační centrum (otevřené od května)

Obřadní síň židovského hřbitova

Židovský hřbitov v Kosově Hoře

Hřbitov a hřbitovní kaple sv. Michaela archanděla

Cesta pak vedla nad vlakovou tratí pod lesem a opět klesala dolů do údolí Mastníku k Červenému Hrádku. Ten vznikl přestavbou ze středověké vodní tvrze. Před polovinou 19. století se jeho majiteli stali Mladotové ze Solopisk, starý český vladycký rod, kteří nechali hrádek přestavět v novogotickém slohu. Na přestavbě se podílel slavný český architekt Jan Kotěra, který tehdy ještě slavným nebyl. Zatímco exteriéry jsou novogotické, v interiérech převládá vliv secese. Mladotové vlastní zámek i dnes. K malebné stavbě se navíc přichází zámeckým parkem, kterým protéká Mastník, celé je to velice pěkné a romantické.

Kousek odtud už vede cesta přímo do Sedlčan, a to k vlakovému nádraží, za kterým vznikla průmyslovo - zemědělská zóna, které vévodí dvě sila. Pod nimi, v areálu s drůbeží farmou a výběhy se zviřátky, se nachází minipivovar Krčín. Prostředí bylo pro vandrovníky příhodné, sedělo pod stříškou na předzahrádce v country stylu, pivo bylo čerstvé a dobré. Mezi loky chodili jsme se dívat na zviřátka. Nebe bylo šmolkové a my jsme po občerstvení vyrazili okolo nádraží k městu.

Hledíme na zviřátka

Zviřátka hledí na nás

Meditační kozel

Stará průmyslová zóna u nádraží

Dva sedlčanské vrchy od vlakového nádraží - vpravo Cihelný vrch, vlevo Sedlčanský Šiberný. Po jeho úbočí jsme pak pokračovali z města dál na Vysoký Chlumec.

Samotné Sedlčany nejsou žádná přehlídka krásy. Náměstí kazí bolševický Rozvoj, ale nejen to. Je znát, že je to přeci jen trochu periferie. Pár kilometrů od hranic kraje a daleko od větších aglomerací. Ale určitě je tu klid a méně stresu. Ale také zřejmě méně příležitostí k výdělku. Za mě tu mají moc pěkný gotický kostel a několik hezkých modernějších staveb jako třeba budovu spořitelny, dnes využívanou městským úřadem, kterou jsem si, já hňup, nevyfotil. Předměstí působí venkovským dojmem.

Stavby typu Rozvoj patří na okraje měst, pokud by už měly být postaveny, ne na náměstí

Novorenesanční radnice z roku 1903 Slaňákům připomene Okresní dům

Kostel sv. Martina postavili ve 14. století Rožmberkové, kterým město patřilo.

V rekonstruované budově staré renesanční radnice je dnes muzeum

Cesta stoupala od Sedlčan vzhůru podél Sedlčanského Šiberného, výrazného zalesněného vrchu s nadmořskou výškou 478 mnm. Dal nám docela zabrat. Ani dál se cesta úplně nesrovnala a pokračovala okolo ještě vyššího vrchu s pojmenováním Na Věnci (492 mnm) do malé vísky Ústupenice, kde jsme ve směru vlevo pokračovali okolo Kamenné (515 mnm) ve výšce asi 460 mnm a dále, až se objevil na obzoru Vysoký Chlumec, respektive hrad na jeho vrcholu, a pak znovu a znovu, až jsme údolíčkem okolo skanzenu vystoupali do středu obce. Cesta se po celé své délce vinula úbočími chlumů a skýtala libé pohledy, ať už na sebe samu klesající, stoupající a kroutící se v táhlých stoupáních, či už na město Sedlčany nebo na vzdálenější obzor opatřený patřičnými hřbety ježků s rozčepýřenými vlasy, tak typickými pro českou krajinu.

Sedlčanský Šiberný

Celkový pohled na Sedlčany

Pohled na jih od Sedlčan

Kopec s názvem Na Věnci

Vysoký Chlumec poprvé

Vysoký Chlumec podruhé

A teď třikrát skanzen

A po třetí hrad Vysoký Chlumec nad skanzenem po čtvrté...

Dále následovalo hledání domluveného ubytování, bloudění, protože chyba na mapy.cz, pak ubytování, pak samozřejmě večeře a další spousta a spousta různých věcí.... takže k druhému dni už také nic nenapíšu. Druhý den vandru totiž půlka výpravy nebyla schopna naplnit program a jela (po obstojném obědě) potupně autobusem na vlak. Do této skupiny jsem patřil i já...