Památky na židovskou komunitu v Kosově Hoře

Při plánování velikonočního vandru na Sedlčansko jsem si v mapě všiml dvou Davidových hvězd u obce Kosova Hora. Začal jsem se zajímat o více informací. Zjistil jsem, že na okraji této obce je docela velký a hlavně docela hodně starý hřbitov a v přímo v obci je zachovaná synagoga. Naplánoval jsem tedy začátek výletu do této obce a zjišťoval více informací.

Dnes je Kosova Hora pouhou obcí, ale je znát, že to bývalo živé městečko s náměstím, zámkem a zřejmě i nějakým drobným průmyslem. A také docela početnou židovskou obcí.

První doklad o židovském osídlení Kosovy Hory je z roku 1570. Někdy poté byl založen i hřbitov. Zdejší Židé se živili hlavně jako koželuzi. Brzy zde žilo několik rodin a v první polovině 19. století představovaly čtyři stovky Židů asi třetinu obyvatel městečka. Zcela logicky se zde od 17. století utvářelo ghetto. Byla zde synagoga i škola. Původní synagoga byla dřevěná a vyhořela na konci 17. století. Roku 1740 byla postavena nová. Po druhé světové válce chátrala a byla prakticky odsouzena k zániku. Nakonec byla zachráněna novými soukromými majiteli. Posléze bylo založeno občanské sdružení, které rekonstrukci dovedlo k úspěšnému konci. Okolo synagogy je stále patrné ghetto.

Židovská komunita v Kosově Hoře byla podobně jako v jiných obcích nejpočetnější v první polovině 19.století. Po uvolnění společenských poměrů se většina Židů stěhovala za lepším živobytím do větších měst, do Prahy, do Vídně. Před druhou světovou válkou zde žilo už jen okolo 30 Židů. Genocida za druhé světové války znamenala konečný zánik židovské komunity v Kosově Hoře.

Kromě zachráněné synagogy zůstal jako památka na židovské osídlení hlavně hřbitov. Na konci 20. století prošel rekonstrukcí, je na něm okolo pěti stovek náhrobků od přelomu 16. a 17. století až po století 20. Rekonstruovaná je i obřadní síň, zatímco domek hrobníka je dnes ruinou. Kromě vzácných náhrobků barokního a klasicistního typu je zde k vidění i rodinná hrobka, což na venkovských židovských hřbitovech nebývá obvyklé. Nápisy na novějších hrobech jsou převážně hebrejské a české, německých je méně. Kromě obvyklých příjmení českých Židů jako Pollak, Hermann/Heřman, Heller, Bondy se zde vyskytují i méně častá, jako například Kominik.