Dva židovské řbitovy v Havlíčkově Brodě

Že jsou v jednom městě dva židovské řbitovy, nemusí být až tak výjimečné. Takových měst je víc, ale prakticky vždy se jedná o řbitov starý, středověký či z počátku novověku, a řbitov nový, vybudovaný většinou v druhé polovině 19. století. Jenže v tehdejším Německém Brodě měli Židé zákazáno se usazovat od 15. století až do století devatenáctého a žádný starý židovský řbitov tam není. Kromě řbitova založeného v letech 1888 - 1890 je totiž v Havlíčkově Brodě unikátní tzv. tyfový řbitov.

Během první světové války byly v Čechách, jako v klidné, válkou nezasažené části rakousko - uherské monarchie, umísťovány početné skupiny válečných uprchlíků z jiných částí říše. Byli to Italové, Istrijci a také Židé z Haliče a Bukoviny. Jeden z uprchlických táborů vznikl v právě v Německém Brodě, na místě, kde bylo připraveno vybudování psychiatrické léčebny. Tábor byl zaplněn vysoko přes míru, tísnilo se zde až 10 000 uprchlíků. Za tohoto stavu věcí se nelze divit, že v táboře vypukla epidemie tyfu. A pro oběti této epidemie byl založen speciální řbitov.

Najdete ho uprostřed polí mezi hlavní silnicí na Kolín a lesem nad údolím Rozkošského potoka asi 300 metrů za městským řbitovem. Zdáli vypadá jako obyčejný háj mezi poli a vzhledem k tomu, že k němu nevede žádná cesta, tak pro spoustu lidí i obyčejným hájem zůstane. My jsme se ale s kolegou odvážně pustili přes bramborové pole, kolega vybaven igelitovými sáčky na nohou, podobně jako při památných protichemických cvičeních za dob ČSSR. Pole jsme překonali a procházeli jsme plochou řbitova. Na některých náhrobkách byly položené kamínky, tak sem určitě občas někdo chodí. Byly tu i známky kácení dřevin. Jak jsme se později dozvěděli od správce řbitova ve městě, problém s údržbou je tu způsoben hlavně neexistencí přístupové cesty.

Náhrobky na tyfovém řbitově jsou většinou skromné, z levnějšího materiálu, omšelé, často poničené. Řbitov není vyloženě v dezolátním stavu, ale spíš ve stavu postupného zániku. Atmosféra jako by odpovídala okolnostem vzniku tohoto řbitova. Zdejší zesnulí umírali daleko od svých domovů, vytrženi z nich válečnými hrůzami, stiženi všichni stejnou nemocí po nedůstojném přežívání v táborových barácích...

Židé z uprchlického tábora bývali pochováváni i na řbitově ve městě. Ten je nedaleko nemocnice v Ledečské ulici, tehdy na okraji města, dnes uprostřed zástavby. Pořbívalo se zde v letech 1888 - 1942. Vchod řbitova zdobí průjezdní budova, kde stával kočár. Je tu také byt správce, v současnosti obýván mladou rodinou. Pan správce nás ochotně pustil na prohlídku řbitova, na kterém se dochovaly asi dvě stovky náhrobků včetně právě těch, pod kterými leží ostatky uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Tyto náhrobky jsou většinou psány hebrejsky, většina náhrobků místních usedlíků také česky, řidčeji německy. Na stylu některých náhrobků je patrný vliv asimilace židovského obyvatelstva do většinové české společnosti. Toto vše pak přerušila druhá světová válka a cílené vyvražďování židovského obyvatelstva.