O Ivanu Blatném

S Ivanem Blatným jsem se poprvé setkal díky knize Pomocná škola Bixley, kterou vydalo nakladatelství Torst v roce 1994. Fascinovaně jsem pročítal krátké říkánky, složené z postřehů, asociací, psané částečně česky, částečně anglicky (ale třeba i francouzsky nebo německy) a tušil jsem, že čtu něco výjimečného a zvláštního. Neměl jsem ale o autorovi žádné informace. Jak se čas a prostor plnil informacemi, zjišťoval jsem o Ivanovi Blatném víc a víc jsem četl jeho další básně. Vrcholem mé snahy o poznání Blatného života a pochopení jeho poezie bylo zakoupení knihy Básník (Román o Ivanu Blatném), kterou napsal a vydal Martin Reiner, spisovatel a nakladatel (ale také divadelní dramaturg, organizátor, literární teoretik...). Kniha vyšla v nakladatelství Torst v roce 2014.

Pan Reiner se věnuje Blatnému již dlouhá léta. Z knihy je dobře patrno, kolik toho musel nacestovat, s kolika lidmi o Blatném mluvil, kolik archivních materiálů musel nastudovat. Zároveň dokázal podat životopis Ivana Blatného jako strhující román o zvláštním osudu básníka, nejprve úspěšného a známého, poté úplně zapomenutého a mnohými považovaného i za mrtvého dávno před jeho skutečným úmrtím. Odehrává se od Blatného dětství a rodinného prostředí přes přátelství a silné a citlivé vztahy s Vítezslavem Nezvalem a s Jiřím Ortenem, básnické úspěchy na konci třicátých let, život za protektorátu, náhlou emigraci a dlouhá desetiletí vAnglii, převážně trávená v psychiatrických léčebnách a chráněných bydleních. Nezůstává ale popisnou oslavnou ódou na umělce, ale jde do hloubky, do podstaty věcí, pokouší se odhalovat tajemství Blatného života, zkoumá jeho povahu, jeho velice zvláštní vztahy se ženami. Zároveň podává plastický obraz doby, ve které Blatný žije, kterou velice trefně reflektuje ve tvorbě, ale kterou prožívá trochu jakoby z pozadí, z periferie, popisuje ji jemným melancholickým pohledem. Ivan Blatný prožil mládí za první republiky a za protektorátu a rázně ho ukončil na prahu třicítky emigrací, ve které přijal pasivní roli člověka na okraji, který není v cizí zemi, jejíž jazyk ani neumí, schopen společensky existovat, pracovat, být samostatný. V padesátých a šedesátých letech o něm není asi patnáct let nikde žádná zmínka. A pak se ve zlomovém a důležitém období pro české dějiny na konci šedesátých let začínají objevovat kontakty, které už nikdy úplně neskončí, až do básníkovy smrti, a které vyvrcholí novým obdobím Blatného tvorby a vydáváním jeho knih.

Martin Reiner napsal objemnou a bohatou knihu plnou faktů a informací a zároveň a skvělý a krásný román, velké dílo, které se čte jedním dechem a které mě skutečně obohatilo.