Dva venkovské řbitovy na konci babího léta

S předstihem před dušičkami dohodli jsme se s mámou a sestrou, že je vezmu na řbitovy v Hořešovicích, kde máme spoustu příbuzných, a v Pozdni, kde jsme se po nějakých příbuzných chtěli podívat. Přestože jsme celá léta jezdili o prázdninách do Lískýho, v Pozdni jsme byli mnohokrát a měli jsme tam i nějaké příbuzné, tak na místním řbitůvku jsme nikdy ani jeden z nás nebyl.

Počasí bylo nádherné. Trefili jsme se do posledního víkendu babího léta. Bylo příjemně teplo, slunečno a foukal čerstvý vítr. Tak jako v Hořešovicích na řbitově foukal vždycky, jak si to pamatuji už od dětství. Máma se sestrou se pokoušely v tom větru zapálit svíčky na hrobech praprarodičů, pratet, prastrýců, strýců, tet a dalších příbuzných z dalších kolen. Já jsem si zatím udělal pár fotek. Zaujaly mě hroby dětí u řbitovní zdi a také specifický druh výtvarného projevu ve funerálním umění, který se tu uchytil zřejmě někdy po druhé světové válce. Jedná se malbu na skle, velmi často - jak přes kopírák - s motivem orajících koní nebo zapadajícího slunce.

Ze silnice mezi Líským a Pozdní jsou pro mě ty nejkrásnější výhledy na světě. I z pozdeňského řbitova je krásný výhled, zejména na Lískou stráň s rozhlednou na vrcholové plošině. Na řbitově jsme se zvědavě rozhlíželi a pátrali po hrobě strýce Mírka a tety Kateřiny.Ten se nám za pomoci přítele na telefonu podařilo najít a našli jsme i hrob našeho dávného známého, pana Peška z Lískýho. Za stále hezkého slunečného počasí jsem si i na tomto malebném řbitůvku udělal pár fotek.