Na Bilichově jako na Šumavě

Všichni už čekali jaro a my jsme si naplánovali výlet na brdský Olymp - Plešivec. Ale páteční kalamita trvala i v sobotu ráno a měnila plány asi nejen nám. Do toho se ještě na autě rozbil stěrač a my jsme si netroufali zapojit se do hromadných bouraček cestou okolo letiště a dál na Beroun. Zakoupili jsme nový stěrač a vymýšleli náhradní řešení. Lesy okolo Bilichova přišly nám jako vhodná varianta výletu, kterého jsme se nechtěli vzdát hnáni potřebou chodit přírodou.

Než jsme dojeli k zichoveckému pivovaru, přestalo sněžit. V pivovaru nám nedali na odpoledne rezervaci, neboť měli úplně plno. Ale ani to nás neodradilo. Následovala řádná přezouvací příprava a mohli jsme vyrazit.

Prošli jsme okolo několika místních pamětihodností a přišli do sousedního Bilichova. Tady jsme se napojili na modrou turistickou stezku a sešli do údolí Zlonického potoka k bilichovským rybníkům. Tam jsme značku opět opustili a vydali se po lesní cestě proti proudu potoka. Čerstvým sněhem zapadaná cesta, rybníky pokryté ledovou pokličkou a nad nimi jehličnany pocukrované sněhovým popraškem, to vše vytvářelo dojem, že jsme se vydali na túru po Šumavě a ne okolo nám notoricky známého Bilichova na okraji středních Čech.

Na chvilku jsme se zastavili u odpočívadla na rybníkem. Cedule pravila, že se tomu zde říká údolí Gotthard. Nikdy předtím jsem to neslyšel, ale proč ne. Bud tu nechal podpis a šlo se dál.

Cesta vedla hlouběji do lesa a stále výše proti proudu potoka. Bilichovské údolí je známé výskytem ohrožených druhů rostlin jako jsou třeba kýchavice černá, okrotice červená a dlouholistá nebo hnilák smrkový. Nakonec jsme se dostali na plošinu, ze které vede několik cest. Můžete odbočit na Dřevíč, Žerotín, po Zámecké cestě k Bilichovu nebo na druhou stranu na Bor. My jsme došli k rozcestí U křížku a po krátkém uvažování jsme zvolili cestu vedoucí od tabule popisující rozcestí U tří pánů, kterou jsme se chtěli dostat přímo do Zichovce. Nacházeli jsme se v tu chvíli blízko pramene Zichoveckého potoka a scházeli jsme lesem do jeho údolí zvaného též Smradenské.

Další údolí, další přírodní památka, další vzácná květena. Lesy okolo Bilichova a nedaleké džbánské stráně patří k nejzajímavějším lokalitám v širším okolí Slaného. Poskytují životní prostor mnoha formám života a nám lidem umožňují nad svými krásami žasnout a jimi se nechat poučit. Navíc se tu dobře chodí. My jsem došli do osady Samotín a les se s námi rozloučil velkou boulí. Zpátky k pivovaru jsme došli v podstatě přesně na novoluní.

Pěší trasa měřila okolo 14 kilometrů a je naznačena body v mapce.