Krajem křížových cest

Ve Šluknovském výběžku, specifickém periferním území na severu Čech, bude ještě dlouho co objevovat. Region o rozloze necelých 300 km² (pro srovnání bývalý okres Kladno 719 km²) může nabídnout krásnou přírodu Českého Švýcarska, kopce s rozhlednami, jedinečné památky, staré hřbitovy, místa, kde můžete být celé hodiny sami, a také doklady o duchovním životě dřívějších obyvatel výběžku - množství kostelů, božích muk a křížových cest. Představme si Böhmisches Niederland, jak se také německy výběžek nazývá, někdy na přelomu 19. a 20. století. Po překonání hřbetu Lužických hor se nám otevírá mělké údolí potoka Lužničky (Lausur), na něm pečlivě upravené obce Dolní a Horní Podluží (Niedergrund, Obergrund), čtverce a obdélníky políček a pastvin s kravami, větrné mlýny... Území těžce postižené událostmi 20. století se vzapamatovává a snad ho čeká trochu lepší budoucnost. Můžeme si počkat a zatím si projít některé z křížových cest a další zajímavá místa ve Šluknovském výběžku.

Čtrnáct obcí na území Šluknovska mělo v minulosti venkovní křížovou cestu. V rámci české krajiny se jedná o ojedinělý fenomén. Nejstarší byly vybudovány ve Šluknově, Jiřetíně pod Jedlovou a Vilémově. Četnost křížových cest ovlivnil vroucí náboženský život obyvatel, blízkost hranice s protestantským Saskem i soupeření o prestižní postavení. Stavby iniciovali a financovali jednotlivci i farnosti. Křížové cesty se na Šluknovsku stavěly od 18. do počátku 20. století. Některé mají charakter rozsáhlejších pašijových cest a ztvárňují Ježíšovo utrpení již od Poslední večeře a modlitby v Getsemanské zahradě. Jejich součástí byla často kaple Božího hrobu a kaple Ukřižování. Výjevy ve výklencích zastavení byly malované i sochařsky ztvárněné. Na jejich vzniku se podílela řada místních umělců. Křížové cesty byly součástí náboženského života obcí. Po odsunu německých obyvatel po roce 1945 nastala jejich devastace. S opravami některých z nich se začalo po roce 1989.

Já jsem si kdysi dávno prošel křížovou cestu v Jiřetíně pod Jedlovou, nedávno jsme s přítelem Šumákem prošli křížovou cestu v Království u Šluknova  a v rámci této dovolené jsem si ještě vyfotil křížovou cestu ve Varnsdorfu u kostela sv. Karla Boromejského. Zničená je křížová cesta ve Fukově stejně jako celá vesnice, která byla zbořená v roce 1960. Na svou opravu čeká křížová cesta u kostela sv. Máří Magdalény v Krásné Lípě. 

Pět míst s křížovými cestami jsme navštívili během celodenního autovýletu v poslední celý den naší dovolené ve Šluknovském výběžku. Ale nejen o křížových cestách byla naše výprava, viděli jsme také hřbitovy s kostely i bez kostelů, pomníky padlým v 1. světové válce, prošli jsme si Šluknov a navštívili tamní zámek. Cestou z Varnsdorfu jsme první zastávku udělali na hřbitově ve Studánce.

Pokračovali jsme na Krásnou Lípu, projeli ji a okolo Vlčí hory dojeli do Brtníků. Obec, kde byl v roce 1975 zbořen kostel, ale zachovala se tam křížová cesta. V obci stojí také pomník padlým. Křížová cesta na svahu Křížového vrchu vznikla jako v pořadí čtvrtá křížová cesta veŠluknovském výběžku. Původní název Křížového vrchu byl Mlýnský vrch, protože zde ještě v 18. století stál větrný mlýn. Přístupovou cestu k vrcholu lemuje 13 výklenkových kaplí vybudovaných v letech 1801–1804. Součástí areálu je kaple Božího hrobu, kaple Nejsvětější Trojice a zaniklá Getsemanská zahrada. Po druhé světové válce byla křížová cesta zdevastována. V letech 1998–1999 prošla i s kaplemi opravou a poslední kompletní rekonstrukce proběhla v roce 2016. Zůstalo tak zachováno tiché a klidné místo, kde by se dalo rozjímat dlouhé desítky minut.

Z Brtníků jsme po cestě, kterou se v zimě možná vůbec nejezdí, dojeli přes Kunratice do Šluknova. A dojeli jsme přímo pod Křížový vrch, který leží o 50 metrů výš než šluknovské náměstí a kde leží křížová cesta a celý soubor staveb. Cesta byla založena v letech 1738-1756 a obsahovala 14 zastavení, 12 výklenkových kapliček a dvě zděné kaple. Končí na vrcholu kopce u kaple Kalvárie. Součástí areálu je také dvojice uměle vytesaných jeskyní se sochou sv. Petra a Máří Magdaleny, kaple Bičování, Poslední večeře páně a Žalář Krista a Getsemanská zahrada. Z druhé strany vrchu leží hřbitov a křížová cesta obchází jeho horní část. Je tu také pomník padlým od Fritze Lehmanna a pomník básníku Schillerovi. Podle pověsti křížovou cestu postavil pivovarnický tovaryš Anton Drössel. Při putování za prací se zavázal slibem, že pokud ve Šluknově nalezne práci a domov, vystaví na čedičovém kopci křížovou cestu. Práci si našel v panském pivovaru, založil domácnost a započal se stavbou cesty na místě Petrovy jeskyně. Nejdříve pracoval sám, postupně se našli další dobrovolníci a přispěvatelé. Roku 1756 byla křížová cesta vysvěcena. Postupně byla cesta rozšiřována a přibývaly další stavby, poslední roku 1925 kaple Bičování Krista. V letech 1995 – 2005 město Šluknov křížovou cestu opravilo.

Od Křížového vrchu jsme se posunuli na náměstí, kde jsme zaparkovali a vyrazili na prohlídku Šluknova. Zejména tedy šluknovského zámku, kde jsme si dopřáli prohlídku. Prošli jsme si pěkný zámecký park, najedli se ve vietnamské restauraci, obešli kostel sv. Václava a pokračovali dál do nejvzdálenějších míst výběžku.

V Lipové jsme odbočili z hlavní silnice na Lobendavu, abychom se dostali do osady Liščí, ze které je nejlepší přístup na vrch Jáchym s další křížovou cestou. V Lipové nás ještě zaujal místní opravený kostel a proto jsme u něj zastavili. Kostel je zasvěcen sv. Šimonu a Judovi a byl postaven v letech 1691–95 na místě původního kostela německým barokním stavitelem Balthasarem Hillem. Kostel je dominantou obce a jeho okolí a cesta od něj ke hřbitovu jsou opravdu malebné.

Po úzké silničce jsme dojeli do Liščí. Malinká osada, kde už dnes možná nežije žádný stálý obyvatel, ale jezdí do ní chalupáři. Je tu zachováno několik božích muk, kaple Panny Marie a opravená socha sv. Jana Nepomuckého. U ní jsme odbočili přes potok, okolo statku dojeli ke zrušenému hřbitovu, zaparkovali, vyfotili si pomník padlým a vyrazili na vrch Jáchym.

 

Od hřbitova v Liščí je to na vrchol kopce s kaplí sv. Jáchyma necelý kilometr s převýšením 70 metrů. V táhlém stoupání před samotným vrchem byla vybudována ještě jedna křížová cesta. Byla vysvěcena v létě roku 2024, je tedy zbrusu nová a je to patnáctá křížová cesta ve Šluknovském výběžku. Na samotném vrcholu původně stála dřevěná kaple. Podle pověsti byla kaple postavena na místě, kde bydlel poustevník Jáchym. Původní dřevěná stavba pocházela nejpozději z 2. poloviny 18. století. Po požáru roku 1914 vyrostla na místě nová secesní kaple obdélného půdorysu s apsidou. Spolu s kaplí svatého Jáchyma byla vybudována na vrchu nová křížová cesta se čtrnácti sloupky a dvěma kaplemi. Autorem celého komplexu byl Franz Eiselt ze sousední Lipové. Po druhé světové válce toto krásné místo chátralo a bylo devastováno. Křížová cesta byla obnovena Lesy České republiky, které ji nechaly v letech 2016 až 2017 obnovit. Bylo vytvořeno třináct nových pískovcových zastavení, malbu výjevů provedl malíř a grafik Dimitrij Pljonkin. Vrch Jáchym je nádherné klidné místo s výhledem do kraje, velice vhodné pro rozjímání. Jen výjimečně se navíc může stát, že by vás někdo od rozjímání rušil. Tady je totiž opravdu to místo, kde dávají lišky dobrou noc.

 

 

Vrátili jsme se k autu a pokračovali v okružní jízdě okolo Jáchyma. Na silničce mezi Liščím a Severní jsme byli vzdušnou čarou asi 2,5 kilometru od nejsevernějšího bodu České republiky. V Lobendavě jsme se napojili na hlavní silnici na Šluknov, ale hned za městem ve stoupání nás čekala další zastávka. Anenský vrch s křížovou cestou a kaplí sv. Anny. Křížová cesta byla vybudována jako sedmá ze všech venkovních křížových cest ve Šluknovském výběžku. Doplnila poutní kapli svaté Anny, která byla postavena v letech 1775–1776 pro vzácnou pozdně gotickou sochu sv. Anny. Kaple měla původně půdorys řeckého kříže, ale byla později rozšířena. Křížovou cestu tvoří třináct výklenkových kaplí z let 1829–1834 vystavěných do tvaru podkovy. Poutní areál byl rozšířen roku 1840 o Getsemanskou zahradu se sochami od renomovaného sochaře konce 18. a první poloviny 19. století Franze Pettricha. Pod kaplí pramenila studánka, dnes bohužel již zaniklá. Po roce 1989 byla křížová cesta a kaple opraveny a prozatím poslední rekonstrukcí prošla křížová cesta v létě 2017.

V Lipové jsme odbočili na Vilémov, který leží mezi Dolní Poustevnou a Mikulášovicemi. Zde nás čekal úžasný areál, který zahrnuje dva hřbitovy, kapli Nanebevzetí Panny Marie, pramen s výklenkovou kaplí, kapli Božího hrobu a samozřejmě křížovou cestu. Další místo, ze kterého se nám nechtělo odejít. V horkém letním dni a duchovní prázdnotě dnešní doby zde poutník nebo návštěvník nalezne oázu stínu, chladné pramenité vody a spirituálního povzbuzení. Ve svahu nad Vilémovským potokem leží místo, které se vymyká dnešní době. Symbolicky zde, v zapadlém koutě té nejzapadlejší periferie. 

Počátky vzniku areálu se váží k vilémovskému léčebnému pramenu, který byl v minulosti znám v širém kraji díky svým zázračným účinkům. Roku 1646 se v polích nad Vilémovem udála zvláštní událost, kdy dcera sedláka Hanse Grohmanna potkala při pastvě dva anděly. Ti jí ukázali pramen pod kopcem. K druhému setkání došlo asi o měsíc později, kdy andělé pasačce sdělili, že pramen je léčivý a dokáže uzdravit nemoci. Zprávy o zázračném pramenu se roznesly po celém okolí. Tyti události zachycuje vilémovská obecní kronika. Vrchnost panství Lipová, kde se pramen nacházel, se rozhodla roku 1696 pramen vyzdít kameny a postavit nad ním dřevěný kříž. Roku 1713 vznikla nad pramenem kamenná výklenková kaple s trojúhelným štítem a reliéfem Piety. Roku 1728 byla vystavěna kaple Nanebevzetí Panny Marie stavitelem Hoffmannem z Lipové. Křížová cesta byyla vybudována v letech 1765-1766 v okolí starého hřbitova a skládá se ze 13 zastavení a Božího hrobu, který najdete za kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Zastavení cesty jsou v nepravidelných rozestupech respektující terén. Za každým byla zasazena lípa.

V bohatém cestovním itineráři nám zbývala poslední zastávka. Hřbitov v Mikulášovicích. Do roku 1916 byly Mikulášovice největší vesnicí v Rakousku - Uhersku. V roce 1916 bylo zhruba osmitisícové sídlo povýšeno na město. To zde už stál od roku 1872 nový velký hřbitov splňující potřeby obce. U vstupu na hřbitov byly postaveny dvě novogotické budovy. Kostel Nanebevstoupení Páně, který v současné době plní funkci smuteční síně. Na druhě straně pak budova s bytem správce hřbitova, aktuálně zřejmě nevyužívaná. Přestože měl nově založený obecní hřbitov větší kapacitu než původní hřbitov kostelní, přestal po čtyřech desítkách let stačit. Roku 1914 proto zřídila obec novou část, umístěnou ve svahu nad obecním hřbitovem. Obě části jsou rozlišovány jako starý či dolní a nový či horní hřbitov. V roce 1928 vybudovalo město mezi oběma hřbitovy památník obětem první světové války. Na hřbitově je pochována řada lokálně významných osobností. Z řad místních továrníků se dochovaly hroby rodin Pilzových, Dittrichových, Röslerových či Grohmannových. Na dolním hřbitově při levé zdi odpočívají v rodinných hrobkách například Franz Kindermann, lékař a poslane či Adolf Krause, lékárník a zakladatel místní hvězdárny.

 

Náš dovolenkový den nabitý událostmi končí cestou přes Rumburk a Seifhennersdorf do Varnsdorfu, přičemž to propojení všech tří sídel při dvojím přechodu státní hranice je fascinující. Fascinujícího je toho ve Šluknovském výběžku stále dost. Co jsme nestihli my při naší krátké dovolené, například hřbitovy ve Varnsdorfu a Šluknově, Velký Šenov se hřbitovem a křížovou cestou, Dolní Poustevnu se sousedním německým městem Sebnitz, křížovou cestu u kostela sv. Jiří v Jiříkově a celý Jiřetín pod Jedlovou, to nám zbylo na příště. I proto máme důvod se do výběžku zase vrátit a těšit se na další zážitky!