Město Nový Bydžov (a několik styčných bodů s městem Slaný)

Nejprve vznikl Bydžov, dnes zvaný Starý Bydžov, na staré zemské stezce. Dokonce byl povýšem na město, ale ukázalo se, že výhodnější bude založit nové město nad řekou Cidlinou a tak vznikl Nový Bydžov. Město významné ve středověku je zachováno na pravidelném geometrickém půdorysu s centrálním barokním mariánským sloupem uprostřed náměstí a ulicemi, které prostředky stran vedou z náměstí v téměř přesné orientaci podle světových stran.

Nový Bydžov prodal do šlechtických rukou už Jan Lucemburský. Přesto dál patřil k významným regionálním centrům Českého království. Nelze si nevšimnout několika styčných bodů s městem Slaný. Za prvé byl vystavěn na zeleném drnu pravděpodobně za Václava II., v jehož listině je zmiňován. Tedy stejně jako Slaný. A trpěl velice za účast v protihabsburském povstání a za následné třicetileté války stejně jako Slaný.

Výjimečnou středověkou památkou Nového Bydžova je kostel sv. Vařince. Nebyl nikdy výrazněji barokizován (kromě horních partií věže) ani regotizován (přitom Josef Mocker má tady v Bydžově také kostel) a je zmiňován už roku 1311 jako kostel Matky Boží. Je tedy nejstarší stavbou ve městě.

Nový Bydžov se nakonec stal sídlem kraje po tereziánské administrativní reformě, ale poté bylo sídlo Bydžovského kraje přeneseno do Jičína. (Slaný byl zase sídlem Rakovnického kraje.) Ještě v druhé polovině 19. století se tu staví krásné historizující budovy jako novogotická nová radnice z roku 1865 nebo budova spořitelny, kde našlo své místo i městské muzeum a jejímž autorem je Jan Vejrych, mimo jiné autor Okresního domu ve Slaném.

V Novém Bydžové žila i židovská komunita, a to zřejmě od samých počátků města. Dokladem je velice starý židovský hřbitov. Na ten jsem se bohužel nedostal, neboť o svátek muzeum neposkytuje přístup k památkám. Navíc je v těsné blízkosti marketu LIdl, kde probíhala za provozu nějaká přestavba, byl tam hrozný chaos a já ani nenašel, kudy se ke hřbitovu přijde. Nevadí, snad se zadaří příště. V Novém Bydžově je i nový židovský hřbitov, a to v areálu městského hřbitova, ale ten je zase uzavřený a vlastně zrušený. O tom ale až v dalším příspěvku. Naštěstí se zachovala synagoga. V malém parku, v těsném, až významově silném sousedství s barokním, původně luteránským renesančním kostelem a památníkem obětem válek, odboje a perzekuce, který ale původně byl podle všeho památníkem osvobození sovětskou armádou v roce 1945. Synagoga je z roku 1719 a nahradila předchozí dřevěnou, která vyhořela. Od roku 1946 zde sídlí Farní sbor Českobratrské církve evangelické.

Ještě na jednu zajímavou stavbu jsem se zajel v Novém Bydžově podívat. Mohutný pětitraktový Husův sbor, tedy kostel Církve československé husitské byl postaven v roce 1926 a stále slouží svému účelu.

Pokud pak navštívíte městský hřbitov, nezapomeňte si na rozloučenou s Novým Bydžovem prohlédnout dřevěné sochy podél silnice od Městce Králové, které připomínají královskou minulost, ale i současnost města, jako třeba socha znázorňující novobydžovské gymnázium. Mě čekaly Hořice, kde jsem si pro změnu užil dosyta soch kamenných.