Výlet do Krušných hor a do Oseka

Obrovská hradba Krušných hor prudce se tyčících nad západočeskými pánvemi umožňuje výletníkovi dvě možnosti. Buď nastoupat několik stovek výškových metrů na pěti šesti kilometrech a pak pokračovat náhorními pláněmi za svým cílem anebo najít způsob, jak se dopravit někam nahoru, pak zvlněnou krajinou postupovat až k velkému zlomu a tam sejít dolů do krajiny. Naše skupinka o počtu tří osob zvolila druhou možnost. Lýtka a achillovky sice večer pořádně bolely, ale - aspoň pro mě - pořád to bylo snesitelnější než stoupat zezdola nahoru. Ale nepředbíhejme. Nejprve jsme se do Krušných hor museli nějak dostat.

Ranní sobotní autobus ze Slaného nás vyplivnul na jakési dvouproudové magistrále s tramvajovou tratí uprostřed a s moderním obchodním centrem u křižovatky. Jmenuje se to tam 1. náměstí a je to v Mostě. Pár desítek kilometrů a jste v jiném světě. My jsme se tu ale nijak nezdržovali a pokračovali tramvají do Litvínova. První tramvajová trať mezi Mostem a Litvínovem byla postavena už v roce 1901. Už tehdy byla elektrická. V 50. letech a potom při stěhování města v letech 70. byla trať upravována a přemisťována. My jsme jeli úsek 1.náměstí - Litvínov, nádraží, který měří asi 13 km. Pro mě to byl velký zážitek.

V Litvínově jsme za prudké přeháňky přestoupili na autobus a vyvezli se pěkných pár set výškových metrů až k přehradě Fláje. Tady začala turistická část naší cesty. Fláje jsou vodní nádrž postavená v roce 1963. Její hráz je unikátní pilířovou hrází. Přečetl jsem si, co to je, ale stejně to nevím. Okolo nádrže jsme se dostali až do míst, kde stávala vesnice Fláje. Vesnici i nádrži dal jméno Flájský potok, německy Flöha. Z vesnice, která tu stála od 14. století, byli po válce vysídleni Němci, nakonec byla vysídlena úplně, zbořena a zatopena. Na místě bývalé návsi jsme se rozhlíželi po krajině, která vypadala jak krajina někde v povodí Yukonu. Krásnou scenérií jsme pokračovali pláněmi dál.

Došli jsme k silnici, po ní prošli přes bývalou obec Vilejšov, pak jsme u obrovské hromady odřezků kůry ze silnice zase odbočili a směřovali k Vlčí hoře. Několikakilometrový úsek byl poměrně namáhavý, protože se šlo táhlým a v závěru i poměrně otravným stoupáním celou dobu do vrchu. Pak jsme ale dorazili pod Vlčí horu a na zahrádce penzionu na Dlouhé louce jsme si dali pivo. Počasí, které do té doby sekalo dobrotu, se lehce pokazilo.

Za drobného deště jsme za penzionem zahájili klesání k městu Oseku. Otevřely se nám výhledy na České středohoří. Brzy jsme ze silnice sešli na starou vylámanou cestu. Stojí u ní mnohasetletý buk a vede ke hradu Rýzmburku.

Rýzmburk, dnes zvaný i hrad Osek, je mohutná středověká pevnost, postavená pravděpodobně králem Václavem I. a spravována do konce 14. století rodem Hrabišiců, jehož původ je zahalen v mlhách věků. Hrad byl tak rozsáhlý, že byl dokončen až po několika desítkách let. I dnes je to velice rozsáhlý areál a dochované části dávají obraz toho, jak hrad v celé své kráse vypadal. A vše se dá navíc nastudovat na kvalitně vyvedených cedulích lemujících cestu od města k hradu.

V Oseku ve směru od hradu Oseka se projde městskou částí zvanou Hrad Osek. Pak jsme minuli nějaká vodní díla a k našemu překvapení i skokanské můstky. Na samém okraji města u železniční trati Most - Moldava stojí smutný památník na tragickou událost. Na dole Nelson III. Došlo v roce 1934 k obrovskému výbuchu a následné sérii dalších výbuchů. Při tragédii zemřelo celkem 144 lidí a měla samozřejmě další sociální a psychické následky. Působivý pomník znázorňující staré rodiče zahynulého horníka je z roku 1935 a je dílem sochaře Karla Pokorného.

A pak už Osek. Ubytovali jsme se v kempu, který se honosí titulem nejlepšího kempu v kraji za minulý rok, ale my jsme si to nemysleli. Následovala návštěva dvou pivovarů, jednoho restauračního a jednoho klášterního. V jednom jsme se výborně najedli a v druhém strávili skvělý večer. Do kláštera jsme zaskočili ještě před odjezdem a já jsem si za světla mohl vyfotit krásné barokní budovy v areálu. Klášter byl hybatelem zdejšího dění už od konce 12. století, kdy se zde usadili cisterciáčtí mniši vyhnaní z jiného kláštera jakýmsi zlým feudálem. Klášter měl pestré a dramatické dějiny To už ale byla naše rozlučka s výletem do Krušných hor a do Oseka. Byl čas nasednout na motoráček do Mostu a vrátit se domů.