Dva řbitovy na Südsternu

Südstern je část města Berlina na okraji čtvrtí Kreuzberg a Neukölln. Mají tu rozlehlé náměstí s kostelem, u parku schovaný minipivovar a také baziliku sv. Jana, která je spolu se sousední papežskou nunciaturou, centrem berlínských katolíků. A také tu mají řadu řbitovů na Bergmanstraße. Čtyři vedle sebe tvoří rozlehlý komplex, ve kterém by se dalo pobývat hodiny, kdyby na to byl ovšem čas.

S kolegou jsme navštívili dva z těchto čtyř řbitovů. Alter Luisenstädtischer Friedhof a Friedhof IV Jerusalems- und Neuen Kirche.

První z nich byl postaven v roce 1831 na bývalé vinici. Na ploše asi 9 ha je největším ze čtyř řbitovů na Bergmannstraße. Uprostřed řbitova je socha anděla vzkříšení, asi dva metry vysoká, vytvořená Ottonem Geyerem. Na řbitově leží velké množství osobností německého veřejného a uměleckého života 19. století. Je plný opravdu skvostných hrobek a je velkoryse řešený, kdy jednotlivé hroby okolo sebe mají dostatek místa. Kromě tradiční architektury 19. století tu najdeme i moderní hroby, dokonce hroby, které nenásilně překračují hranici křesťanské kultury. V zadní části řbitova se též nachází pořebiště padlých z první světové a civilních obětí z druhé světové války.

Ze zajímavých osobností zde pochovaných můžeme například uvést Gustava Stresemanna, kancléře Výmarské republiky a držitele Nobelovy ceny míru za rok 1926, bratry Luckhardty, architekty, Karla Eugena Körnera, malíře krajináře, Eugena Richtera, jednoho z prvních profesionálních politiků nového typu po polovině 19. století, Friedricha Scholze, skladatele symfonické a rozhlasové hudby a spisovatele sc-fi, Roberta Stocka, průkopníka telekomunikačních technologií v Berlině, nebo Johannese Stumma, policejního komisaře, který se před nástupem nacismu zabýval problematikou pravicového extremismu, za nacistů byl penzionován a po válce vybudoval policii v Západním Berlině. A mohli bychom jmenovat spoustu dalších jmen.

Sousední Friedhof IV Jerusalems- und Neuen Kirche byl založen roku 1852. Rozkládá se na ploše něco přes 3 ha. Nachází se zde novorománská kaple od Louise Arnda. Nejvíce zajímavých hrobů a hrobek je soustředěno podél zdi s Alter Luisenstädtischer Friedhofem. Tvoří řadu připomínající hrobky bohatých římských měšťanů. Je tu pořbena také spousta zajímavých osobností. Je zde pochován například Arthur Rohmer, architekt, specialista na výstavbu pivovarů a sladoven, Max Krause, továrník v oboru papírnictví, známý svými rozsáhlými sociálními projekty pro své zaměstnance, Rikard Nordraak, autor norské hymny, jehož ostatky byly převezeny v roce 1925 do Norska, Werner Schroeter, režisér, jeden ze silné generace německých režisérů šedesátých let nebo třeba Michael Hansen, dánsko - německý komik a kabaretiér.

Procházka po berlínských řbitovech je velkým zážitkem. My jsme navíc měli štěstí, že jsme potkali kouzelnou babičku, která nás požádala o oheň. Doprovodili jsme ji k hrobu, o který pečovala, a ona nám vyprávěla o tom, jak je možné si pronajmout jen za udržování a péči starý opuštěný hrob. Tento byl po nějaké staré rodině se španělskými kořeny. Paní zde měla pochovanou dceru. Proč ta zemřela brzy po své třicítce, jsem se samozřejmě neptal. Emočně silným zážitkem jsme ukončili svou návštěvu na řbitov v Bergmanstraße u Südsternu a šli jsme uhasit žízeň čepovaným hellesem.

Galerii najdete zde