Za Františkem Palackým z Neratovic do Lobkovic a dál do Kostelce nad Labem

Lobkovice jsou ves na břehu Labe, kde pražský měšťan Prokop Krukner nechal v roce 1403 postavit tvrz. Tu koupil o šest let později Mikuláš Chudý z Újezda, který se pak psal s přídomkem z Lobkovic a stal se tak zakladatelem slavného českého šlechtického rodu Lobkoviců. V 17. století byla tvrz přestavěna na zámek, který byl poškozen za třicetileté války, ale později opět opravován. V roce 1829 koupil zámek pražský advokát Jan Měchura, jehož dceru Terezu si vzal za ženu František Palacký. Ten zde pobýval a nakonec zde i zemřel. Tak se stalo, že jeden z nejvýznamnějších mužů českého národa v 19. století, "otcem národa" i zvaný, není pohřben na významném místě v Praze, ale na malém hřbitůvku ve vsi dnes připojené k daleko větším Neratovicím.

Do Lobkovic dojdete z centra Neratovic za nějakých deset patnáct minut. Neratovice byly dlouhá staletí bezvýznamnou vsí, dokonce ještě na začátku 20. století tu nežila ani tisícovka obyvatel. Masivní rozvoj průmyslu a výhodná poloha na železničním uzlu nakonec přispěly k velkému nárůstu počtu obyvatel, hlavně po druhé světové válce. Okolo roku 1970 tu žilo asi 7000 lidí, dnes více než 15 000. Vzhledem k těmto okolnostem nebudeme hledat v centru Neratovic památky na středověk, vyfotíme si věžový kulturní dům z roku 1971 od Gustava Šindelky a přesuneme se do Lobkovic.

V areálu dnes již zrušeného hřbitova, kde byla ponechána hrobka Palackého a hroby jeho rodiny, stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně z počátku 14. století, barokně přestavěn. Za zdí hřbitova stojí zděná zvonice, kterou nechal roku 1833 vystavět Jan Měchura na místě starší středověké dřevěné zvonice.

Od hřbitova s kostelem a zvonicí je jen pár desítek metrů na břeh Labe. Na něm stojí kamenná kniha. Autorem pískovcové plastiky z roku 2018 je sochař Kurt Gebauer, který ji vytvořil k poctě českého historika, politika a spisovatele Františka Palackého. Rozměry knihy jsou 225 x 170 x 90 cm, váha asi 9 tun.

Cesta pak vede k zámku a před ním stojící budově bývalé sladovny. Zámek nám naskytl bukolický obraz s pasoucími se ovcemi. Je tu po domluvě přístupných několik místností, my jsme ale proti proudu řeky pokračovali do Kostelce nad Labem.

Po necelých šesti kilometrech jsme došli k mohutnému starému domu, který je bývalou tvrzí v Kostelci. Tvrz pochází z poloviny 14. století, od konce 16. století byla používána jen k hospodářským účelům a po polovině 19. století upravena do přibližně dnešní podoby a využívána k obývání.

Kostelec býval daleko významnějším sídlem než je dnes. Založen pravděpodobně už v roce 1276 založením Přemysla Otakara II. lokátorem Borešem z Rýzmburka, které ho jsem už letos zachytil přímo na hradě Rýzmburku neboli Oseku. Za Lucemburků byl Kostelec věnným městem českých královen. Václav IV. ho potom zastavil pánům z Dubé. Králem Vladislav Jagellonský povýšil Kostelec na město. Dnes tu žije okolo 4200 obyvatel.

Na rohu náměstí stojí radnice. Původní radnice se v Kostelci nad Labem zmiňuje roku 1474. Současná stavba vznikla po požáru roku 1551 a prošla několika přestavbami. Hlavní průčelí je empírové, dominantu tvoří hranolová věž. Budova je i dnes sídlem městské správy.

Na jižní straně náměstí stojí kostel sv. Víta. Byl zbudován na konci 15. století, v 60. letech 16. století byl renesančně přestavěn, dále pak barokně upravován. Přes Mlýnský potok byl původně postaven padací most za Pražskou branou.

Dalším kostelem v Kostelci je hřbitovní kostel sv. Martina. K původně gotickému kostelu si povíme víc v samostatném příspěvku. Na náměstí pod Martinem jsme ještě objevili prapodivnou sochu bolestivě zkrouceného bojovníka, zřejmě rudoarmějce.

Ve městě stávala i synagoga. Přežila nacistickou okupaci, ale řádění bolševických soudruhů už nikoli.

Samostatný příspěvek budu věnovat i židovskému hřbitovu. Na obou hřbitovech jsme náš výlet zakončili a po krátkém občerstvení polévkou, čajem a pivem jsme vlakem odjeli zpět do Neratovic.