Malostranský hřbitov

Je poměrně běžné vytvořit ze starého městského hřbitova park. Předpokládám, že je to ve všech větších metropolích jako Paříž nebo Londýn, určitě jsem nějaký viděl v Manchesteru, jeden takový berlínský jsem navštívil. Úpravou na park prošel po rekonstrukci hřbitov ve Velkém Meziříčí, když si vzpomenu na nějaký příklad od nás. Teď se rekonstruovaného starého hřbitova dočkala i Praha. Myslím, že to je možná významnější čin pro město, než by se na první pohled zdálo. Městské hřbitovy jsou nedílnou součástí historie města, jsou na něm zastoupeny umělecké dobové slohy a připomínají významné osobnosti z let minulých. Je to paměť kultury města. Je to relaxační a meditační zóna, kterých je v rušných a zaprášených městech jako šafránu. Je to i galerie pod širým nebem. Úroveň péče o svá pohřebiště je také výrazným znakem civilizační úrovně.

Malostranský hřbitov sloužil jako pohřebiště asi dvě stovky let. Kulturně tedy spadá od právě vrcholící první fáze baroka přes klasicismus po historizující styly. Ale protože hřbitov nejprve sloužil jako morový a jako takový byl roku 1680 založen, většina zachovaných náhrobků pochází zejména z konce 18. století, kdy se hřbitov stal pohřebištěm pro celý levý břeh Vltavy, až do poloviny 19. století. Jsou zde zastoupena díla nejvýznamnějších sochařů té doby, jako například Ignáce Platzera, Václava Pachnera, Františka Linna, Josefa Malínského, Františka Lederera.

Hřbitovu vévodí impozantní náhrobek arcibiskupa Thun - Hohensteina od Václava Pachnera. Je zde pohřbena celá řada osobností, kterou jsou většinou národa dávno zapomenuty. Jména malíře Hellicha, hudebních skladatelů Tomáška a Vitáska, spisovatelů Gustava Pflegra Moravského, Václava Pešiny z Čechorodu, historika a vědce Františka Martina Pelcla a dalších už opravdu málokomu něco řeknou. Přesto se tito lidé zasloužili o český národ i zemi jako málokdo ze současnosti. Leží zde i jedni z nejvýznamnějších barokních architektů, otec a syn Dientzenhoferovi nebo manželé Duškovi, Mozartovi přátelé a hostitelé. Jsou zde pohřbeni i rodiče Jana Nerudy, který zřejmě právě zde, na tomto hřbitově získával inspiraci ke svému Hřbitovnímu kvítí.

Pokud by chtěl někdo tento hřbitov navštívit, nechť se nenechá zmást. Malostranský hřbitov musel ležet za hranicemi Malé Strany, takže tam ho nehledejte. Leží v těsném sousedství Plzeňské třídy, dokonce leží na ostrůvku mezi Plzeňskou a Duškovou, dvěma rušnými velkoměstskými tepnami. Tedy na Smíchově, ale hned za jižní a západní zdí hřbitova už začínají Košíře, takže leží přesně na hranici. Víckrát mu hrozila likvidace. Dlouho byl nepřístupný. Díky dobrým lidem se proměnil v cenný klenot uprostřed městské zástavby.

Na hřbitově stály vždy nějaké sakrální stavby. Barokní kaple, první z nich věnovaná sv. Rochovi, ochránci před morem. Na místě kaple postavené Killianem Dientzenhoferem dnes zde stojí Kostel Nejsvětější Trojice. Byl vybudován v empírovém stylu s vysokou štíhlou věží. Autor je dnes neznámý. Kapli sv. Rocha nechali zbourat v roce 1953 komunisti.

O hřbitov se stará Správa pražských hřbitovů, ale o jeho záchranu se zasloužilo Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova.

Galerii obrázků najdete zde.