Od Tiché k Divoké aneb na pivo do Potštejna

Přáním kolegy Wilhelma bylo navštívit dnes již svým kvalitním pivem vyhlášený pivovar Clock v Potštejně. Potštejn je malebné městečko se zámkem a s hradem, který se tyčí vysoko nad úzkým údolím Divoké Orlice. To není ale jen tak přijet rovnou do Potštejna a jít do pivovaru. To se musí vymyslet trasa, jak se k němu dostat, najít kulturní a přírodní zajímavosti na trase, zajistit si přespání a naplánovat dopravu. A najít termín samozřejmě! Dvakrát jsme trasu měnili a ani napotřetí se nepodařilo odjet v původní sestavě, neboť kolega Carlos se musel postarat o zraněného mývalovce libušského, kterého chová jako domácího mazlíčka. Na poslední chvíli jsme sehnali náhradu, jíž se stal starý můj známý Lukáš, legendární čajovník ústecký, dnes v Praze usazený.

Ve třech sešli jsme se tedy v pátek před pátou odpolední na Hlavním nádraží, neboť jako ideální jevilo se přiblížit se v pátek odpoledne do nějakého výchozího bodu a v sobotu ráno vyrazit. Tím pravým bodem se stala Choceň. Leží na hlavní trati mezi Pardubicemi a Českou Třebovou, nikdo z nás tam nikdy nebyl a nabízely se odtud čtyři různé trasy do Potštejna v délce od 12 do 19 kilometrů. Samozřejmě, že jsme nakonec šli tu nejdelší. I díky krásnému počasí, které nám vydrželo celý víkend.

Choceň jsme shledali pěknou, klidnou a přehlednou, s mnoha zajímavými modernistickými domy, často od zdejšího předválečného architekta Čeňka Mužíka, kvůli jehož realizacím se sem rád vypravím znovu. Díky Lukášově výřečnosti jsme nabyli nových známých jak ve vlaku, tak v místní hospodě Na růžku, která čepuje poličské pivo. Lukáše stálo seznamování hodně sil, což se projevilo druhý den hlavně poté, co jsme začali stoupat, abychom se dostali z jednoho říčního údolí do druhého, k našemu cíli, do Potštejna.

Ráno jsme dle plánu vyrazili přesně v 9 hodin a ještě jsem si stihl vyfotit místní památky: kostel sv. Františka Serafínského z 18. století, u něj stojící zvonici s bání a faru. Jako celek tvoří budovy malebné zákoutí.

Radnice na náměstí je také pěkná, novorenesační. Vznikla přestavbou původní renesanční. Ta zase nahradilo původní dřevěnou rychtu. Uprostřed Tyršova náměstí stojí barokní mariánský sloup.

Okolo Chocně se kroutí Tichá Orlice. Okolí města je nádherné a v přírodě se ocitnete vlastně hned, jak přejdete most asi 100 metrů od náměstí. Vpravo stojí původně renesanční zámek, jehož rozsáhlý park vedl vedení města k vytvoření sloganu "Město v parku, park ve městě". Za parkem stojí nádraží, takže po příjezdu vlakem vejdete rovnou do zámeckého parku. Vlevo od mostu stojí bývalý pivovar a za ním už je jen sportovní areál a louky podél řeky, nad níž se tyčí opukové stěny. Choceň je krásné město s krásným okolím a s milými a komunikativními lidmi. Podél řeky a vlastně i vlakové tratě, kterou jsme dvakrát přešli, jsme se vydali směrem k Brandýsu nad Orlicí.

Chladný vzduch a jasně modrá obloha nás osvěžovaly a my jsme prvních šest kilometrů do Brandýsa ušli jakoby nic. V Brandýse nad Orlicí jsme si dali krátkou přestávku v cukrárně, kde jsme se posilovali na těle i duchu, neboť nás čekalo opuštění údolí řeky a stoupání údolím potoka prudce vzhůru. Brandýs je ukázkové maloměsto s atmosférou 19. století a velice malebně sestavenými památkami na terasách nad řekou. Je to pravděpodobné rodiště zajímavé osobnosti poloviny 15. století Jana Jiskry z Brandýsa a také známého šlechtice 16. a 17. století Karla Staršího ze Žerotína, který zde poskytoval azyl pronásledovaným bratrským kněžím a také Janu Amosovi Komenskému, který zde sepsal jedno ze svých zásadních děl, Labyrint světa a lusthaus srdce. Nad městečkem je hrad, v městečku zámek (který jsme neviděli), barokní kostel Nanebevstoupení Páně a vedle něj unikátní novogotická sokolovna. Ta byla postavena v roce 1890 původně jako vila pro ženu architekta a podnikatele Jana Horského architektem Josefem Drahošem. Vila Ludmila pak byla v roce 1925 upravena na sokolovnu. Na náměstí stojí radnice z roku 1902. A hned na kraji města rehabilitační ústav z konce 19. století. My jsme se po krátké prohlídce města vydali pod hradem do úzkého a chladného údolí Dolenského potoka, kterým jsme začali stoupat okolo roubených chalup, které jen dotvářely starosvětskou atmosféru Brandýsa nad Orlicí.

Cesta stoupala lesem prozářeným sluncem, ale sama byla pokryta sněhem a ledem. Mrazivý vzduch nám ostře pouštěl kyslík do žil a my se z toho vzduchu díky tomu kyslíku radovali, stejně jako jsme se radovali z přírody, krásného počasí, slunce a víkendu jako takového. Stoupali jsme přesně čtyři kilometry a došli na silnici vedoucí z Chocně do Žamberka.

Cesta pak vedla krajinou Svitavské pahorkatiny přes vesnice Velká a Malá Skrovnice. Ve Velké Skrovnici jsme chvilku poseděli, posvačili a kolegům se dokonce podařilo zakoupit lahvové pivo. Ve vesnici nás zaujaly prvorepublikové budovy v centru a hřbitovní kaple sv. Cyrila a Metoděje. Přešli jsme přes zemědělskou Malou Skrovnici a vystoupali po zamrzlé louce k lesu.

V lese v údolíčku jsme objevili pohádkovou osadu Hájek s barokním loveckým zámečkem, několika chalupami a kaplí. Barokní lovecký zámeček byl postavený v letech 1773-1775 Františkem Oldřichem Kinským. V roce 1870 byl zámeček přestavěn na myslivnu. Kostelecké větvi Kinských patřil do roku 1948 a v roce 1992 jim byl v rámci restitucí opět navrácen. V roce 2013 koupil zámek Michal Dujka, potomek hraběcího rodu Bubnů z Litic. Dnes je zámeček bohužel pustý. Kaple byla původně zasvěcena sv. Pantaleonovi a také není, bohužel, v dobrém stavu.

Do vesnice Polom jsme stále stoupali a měli jsme pěkné výhledy do kraje. Ocitli jsme se na hranici 500 m.n.m. Začínali jsme cítit kilometry v nohách a těšili jsme se na cíl, hotel Slávie a následně pivovar Clock. Za Polomem nás ale ještě čekal nejnáročnější úsek cesty. Prudký sestup trychtýřem údolí bezejmenného potoka do Modlivého dolu. Stezka byla prudká, zároveň zledovatělá i bahnitá a tím pádem velice klouzavá. Kolega Wilhelm to odnesl mokrým flekem na zadní části kalhot po odvážném skoku přes vodní tok. Hrozily i vážnější karamboly, naštěstí ochraňováni Velkým Duchem jsme bez úhony sešli až dolů. Pouze Lukáš prožil menší panický záchvat způsobený zřejmě nedostatečně vyživovaným mozkem. V Modlivém dole jsme byli z nejhoršího venku. Čekalo nás jen pár desítek metrů k řece a pak asi dva kilometry až k hotelu.

Potštejn je velice okulahodné místo. Soustředění hlavních budov u křižovatky, domy u řeky, vily v zahradní čtvrti, zámecký park, opravdu velice pěkný pivovar a hlavně silueta majestátního hradu nad řekou dělají z Potštejna turisticky velmi atraktivní místo. Byli jsme rádi, že tu nejsme v létě, kdy zde musí být nával cyklistů.

Dali jsme jedno od cesty, zamluvili si stůl na večer a ubytovali se v retro hotelu Slávie, kde jsme i povečeřeli. Byli jsme unaveni, spokojeni a plni zážitků. Večer v pivovaru jsme si řádně užili a ochutnali všechna skvělá místní piva. V Clocku opravdu umí! Po klidné noci jsme vydatně posnídali, rozloučili se s příjemnou paní domácí a vydali se rozchodit včerejší únavu i večerní piva.

Než jsme opustili Potštejn, vystoupali jsme nejprve na vršíček, který leží 18 výškových metrů nad řekou a na kterém stojí kostel sv. Marka se hřbitovem. Kostelík byl postaven v barokním slohu v roce 1713. Prohlédli jsme si hřbitov a vyrazili směrem k Doudlebům nad Orlicí definitivně ukončit výlet. Čekalo nás posledních pět kilometrů na nádraží v Doudlebech. Cesta vedla příjemnou rovinatou krajinou více či méně daleko od Divoké Orlice, zde však už zcela krotké. Za vesnicí Záměl jsme prošli okolo několika zemědělských usedlostí, které mi připomněly Holandsko nebo severní Německo, poseděli na chvilku nedaleko soutoku Zdobnice s Orlicí a pomalu docházeli do cíle naší cesty.

Doudleby nad Orlicí jsou městečko, kde mají pěkný obloukový most z 30. let 20. století, u něj secesní školu, místo náměstí malý park u řeky a také "nevelký, ale půvabný renesanční zámek od italských mistrů," jak stojí na ceduli před zámkem. Na prosluněném nádraží jsme řádně probrali místní výměnnou knihovničku a pak už jen vlak, přestup v Hradci a zase vlak a první letošní vandr končí za všeobecného nadšení a řádné únavy. Vše se vydařilo na výtečnou a budiž za to chvála!

Celá trasa zde.