S kamarádem keškařem Velvarskem i Zlonickem

Kamarád z Ústí nad Labem, který se ohlásil na sobotní návštěvu, je nadšeným hledačem kešek, věnuje se tedy geocachingu. Setkání jsme domluvili na sobotní 11.h dopolední ve Velvarech. Ačkoli po ránu pršelo a bylo nevlídno, před polednem se obloha vyjasnila a já si mohl rozlehlé středověké velvarské náměstí a jeho památky vyfotit ve velice pěkném světle.

Na náměstí krále Vladislava najdeme mariánský sloup, dílo barokních sochařů Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho z let 1716-19, mohutnou radnici, která se začala stavět těsně před třicetiletou válkou a byla dostavěna až po ní, aby byla v 18. století přestavěna, a také gotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské.

Petr se přihnal odněkud z polí za koupalištěm v Malovarech, kde lovil prchající kešky. Ještě zkusil najít jednu kešku někde za mostkem, kde měly být smrčky. Smrčky jsme našli rozličných tvarů, kešku ale ne. Vrátili jsme se na náměstí k autu a vyrazili směrem na Zlonice.

Naší první zastávkou byla obec Skůry. Ves se zvláštním jménem je poprvé zaznamenána k roku 1282 ve tvaru Wzcurech. Podle prof. Profouse byla prvotní podoba snad Skuhry, tedy ves lidí Skuhrových, nebo ves lidí skuhrajících (možno srovnat nedaleké Uhy, ves lidí "huhlajících"). Ve Skůrách je jedna unikátní záložitost. Je to kámen, který stál původně za vesnicí jako menhir a který je vložený na ležato do hřbitovní zdi! Jde o červenohnědý, jemnozrnný až středozrnný pískovec s železitým tmelem. Jsou v něm vyryté znaky kříže a kříže v kruhu, snad v slunečním kotouči.

V rohu hřbitova stojí zvonice. Původně tam stál i kostel sv. Bartoloměje, ale ten byl roku 1873 pro zchátralost zbořen. Ve východní zdi hřbitova jsou zazděny fragmenty z kostela, dvě kamenné konsole a kulatý svorník. Zvonice je původně renesanční. Visí v ní zvon Václav ze začátku 16. století. Zvonice se právě opravuje. Hřbitov je fotogenický a co zajímalo hlavně Petra, je na něm keška.

Přes Křovice jsme dojeli do Tmáně, kde je kamenný mostek s Johánkem Nepomuckým. Tady jsme prý někde taky minuli jednu kešku, ale už jsme se nevraceli a jeli jsme dál přes Břešťany do Zlonic. Tam jsem kolegovi ukázal v Nádražní ulici stavby od zlonického architekta Václava Faigla , sokolovnu a několik okolních domů. A vilu na křižovatce K Vypichu. Dojeli jsme do Královic.

Tady jsem ocenil přínos geochachingu pro mou osobu. Souřadnice nás vedly na vyhlídku nad vesnicí, kde jsem nikdy předtím nebyl. Zaparkovali jsme auto u kapličky a před mlýnem odbočili na polní cestu vedoucí na hřbet nad Královicemi. Počasí bylo pořádně větrné. A výhledy jasné do dálek. Přímo před námi, na druhé straně údolí nám část obzoru zakrýval Řípec. Za ním byly vidět věže Poldovky i rozdělovské věžáky. Západním směrem jsme viděli do údolí Bakovského potoka zakončené trychtýřem Kalivodských bučin. V popředí byl k nepřehlédnutí neprobylický kostelík sv. Ducha, z něhož sv. Ducha vyhnali vandalové a lidský nezájem.

No a pak už jen jedna keška u potoka u pěkně upravené cesty na Neprobylice, krátká zastávku u Otrub a domů na čočkovou polívku s klobásou. Mé krátké setkání s geochachingem skončilo drobnými hledačskými úspěchy, poznáním a připomenutím si krajiny blízkého okolí Slaného a hlavně příjemně stráveným sobotním časem.

Galerie všech obrázků zde.